Netvařec křovitý - Amorpha canescens Amorpha canescens

Detailní popis produktu

Netvařec křovitý - někdy uváděný také jako netvařec šedavý, je opadavý polokeř až nízký okrasný keř z čeledi bobovitých. Pochází ze Severní Ameriky, hlavně z prérií, suchých savan, vápencových strání, písčitých svahů, světlých doubrav a řídkých křovin USA a jižní Kanady. Druhové jméno canescens odkazuje na šedavé ochlupení výhonů a listů. Rostlina vytváří hluboký kořenový systém, díky němuž dobře snáší sucho a pomáhá stabilizovat lehčí půdy. Roste jako trs dřevnatých výhonů, v českých zahradách obvykle 0,6–1,2 m vysoký a 0,8–1,5 m široký, v živnější půdě někdy až kolem 1,5 m. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, 6–15 cm dlouhé, složené z drobných oválných lístků. Husté chloupky dávají olistění stříbřitě zelený vzhled. Od června do srpna se na koncích výhonů objevují úzké vzpřímené klasy dlouhé přibližně 8–20 cm. Drobné květy jsou modrofialové až purpurově fialové, s výraznými zlatožlutými prašníky. Jsou bohaté na nektar a pyl, proto lákají včely, čmeláky, motýly a další užitečný hmyz. Po odkvětu se tvoří drobné hnědé lusky se semeny. Plody nejsou okrasně výrazné ani určené ke konzumaci. Sazenice Amorpha canescens se uplatní ve štěrkových záhonech, prérijních výsadbách, na suchých svazích, mezích, v přírodních partiích mezi travami, perovskiemi, šalvějemi a třapatkami.

Pěstování: Vysazujeme na plné slunce, teplé otevřené stanoviště a velmi propustná půda. V polostínu rostlina polehává, méně kvete a ztrácí stříbřitý vzhled. Půda může být chudší až středně živná, písčitá, štěrkovitá, kamenitá nebo lehce hlinitá, s pH přibližně 5,5–8. Dobře snáší vápenité půdy, sucho, vítr a chudší minerální substráty. Nesvědčí jí těžké zhutněné půdy, dlouhodobé přemokření a zastíněná místa. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do října do nezamrzlé půdy. Do plošných prérijních výsadeb se počítá s 3–5 rostlinami na m², při použití v nízkém volném lemu s rozestupem 50–70 cm. Po výsadbě je vhodná pravidelná zálivka do zakořenění, později jen při dlouhém suchu v prvním roce nebo v nádobách. Hnojení se používá jen střídmě, nejlépe malá dávka kompostu na jaře. Jako bobovitá rostlina dokáže v symbióze s půdními bakteriemi vázat dusík, proto jí nevyhovuje přehnojení. Řez se provádí na konci zimy nebo časně na jaře, kdy se výhony zkracují přibližně na 10–20 cm podle stavu rostliny. V tužších zimách může nadzemní část částečně namrzat, z kořenů však obvykle znovu obrůstá. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí přibližně od −34 do −38 °C, rozhodující je sušší zimní stanoviště. Choroby a škůdci se objevují zřídka, při přemokření hrozí hniloby kořenů.

Autor: Nikol | Revize: 30.6. 2026