Olše lepkavá 'Incisa' Alnus glutinosa 'Incisa'

Detailní popis produktu

Olše lepkavá 'Incisa' - kompaktnější okrasný kultivar domácí olše lepkavé s hluboce vykrajovanými listy a vzdušnější korunou než u základního druhu. Původní Alnus glutinosa je dřevinou evropských mokřadů, lužních lesů, břehů řek, potoků a pramenišť, kde roste v trvale vlhké půdě a pomáhá stabilizovat břehy. Kultivar 'Incisa' si zachovává odolnost i vlhkomilný charakter druhu, ale přidává výrazně členěné olistění a menší zahradní měřítko. V běžných podmínkách dorůstá přibližně 3–5 m výšky a 2–3 m šířky, ve velmi vlhké, živné půdě a po mnoha letech může být mohutnější. Koruna je zprvu užší, později volnější, polootevřená a přirozeně vzdušná. Listy jsou opadavé, zelené, lesklé až mírně matné, hluboce vykrajované do užších laloků, díky čemuž strom působí jemněji a světleji než běžná olše lepkavá. Kvetení probíhá brzy před rašením, obvykle v únoru až březnu. Samčí jehnědy jsou převislé, hnědožluté, samičí květenství drobná a po opylení se mění v dřevnatá šišticovitá plodenství. Ta dozrávají od září a často zůstávají na větvích přes zimu. Kořeny vytvářejí hlízky s bakteriemi vážícími vzdušný dusík, proto strom prospívá i v méně živné půdě. Hodí se jako solitéra k vodě, do větších zahrad, přírodních břehových výsadeb, vlhčích zákoutí a kompozic s vrbami, svídami, kapradinami, kosatci, ostřicemi a travinami.

Olše lepkavá - opadavý strom z čeledi břízovitých, přirozený pro lužní lesy, břehy řek, potoků, mokřady, prameniště a vlhké okraje luk. V přírodě tvoří důležitou dřevinu stanovišť s vysokou hladinou spodní vody, kde zpevňuje břehy, stíní vodní hladinu a zlepšuje půdu. V dospělosti dorůstá obvykle 18–25 m, v mimořádně dobrých podmínkách i více, šířka koruny bývá 8–12 m. Koruna je v mládí kuželovitá, později širší, nepravidelná až obloukovitě větvená. Kůra je v mládí hladší, později tmavne a rozpukává. Listy jsou okrouhlé až obvejčité, lesklé, tmavě zelené, na vrcholu často mělce vykrojené a v mládí mírně lepkavé. Kvete velmi brzy, většinou v únoru až březnu před rašením listů. Samčí jehnědy jsou převislé, hnědožluté, samičí květenství drobnější. Po opylení se tvoří dřevnaté šišticovité plodenství, které dozrává od září a zůstává na větvích přes zimu. Kořeny nesou hlízky se symbiotickými bakteriemi vážícími dusík, díky nimž strom prospívá i v chudších půdách. Hodí se do velkých zahrad, parků, remízů, větrolamů, na břehy a do přírodních výsadeb s vyšší vlhkostí půdy. Dřevo olše je tradičně ceněné pro práci ve vlhku a strom má vysokou ekologickou hodnotu pro hmyz, ptactvo i přirozenou obnovu břehových porostů. Jedná se o silně a hluboko kořenící strom vhodný do větších zahrad. 

Pěstování: V našich podmínkách roste nejlépe na slunci až v lehkém polostínu. Vyhovuje jí vlhké až mokré mikroklima u vody, ale snáší i otevřené větrné polohy a městské prostředí. Půda může být hlinitá, jílovitá, rašelinná i písčitohlinitá, vždy s dostatkem vláhy a pH přibližně 5,0–7,5. Snese krátkodobé i delší zaplavení, přirozený pohyb vody je však příznivější než stojaté zahnívající mokro. Pro solitéru se ponechává prostor alespoň 10–12 m, v krajinářských skupinách rozestup 4–6 m. Po výsadbě je nutná pravidelná zálivka během prvních dvou sezon, starší strom zvládne krátké sucho, ale nejlépe roste ve vlhku. Hnojení obvykle není potřebné, postačí kompost při výsadbě a mulč z listí, kůry nebo štěpky. Řez se omezuje na výchovu koruny a odstranění poškozených větví v zimě či předjaří. V nádobě je vhodná jen krátkodobě v mládí, vyžaduje velký objem a stálou vláhu. Mrazuvzdornost dosahuje přibližně −30 °C. Možné potíže představují fytoftorové choroby olší, rakovina větví, mšice, pilatky, dřepčíci a listové skvrnitosti. 

Autor: Kristýna | Revize: 29.06. 2026