Ořešák 'Axel' - kontejner Juglans regia 'Axel'

Detailní popis produktu

Ořešák 'Axel' - odrůda ořešáku vlašského s nápadně úzkou, vzpřímenou korunou, ceněná tam, kde je potřeba stromový habitus bez výrazného rozšiřování do stran. V evropských školkařských katalozích se uvádí konečná výška přibližně 10–15 m při šířce 10–15 m, v praxi však koruna působí sloupovitěji než u základního druhu. Roční přírůstky bývají střední, po zakořenění se růst zrychluje zejména na hlubších hlinitých půdách. V květnu se objevují nenápadné zelenavé jehnědy a samičí květy, po opylení nasazuje ořechy v zeleném oplodí, které na podzim hnědnou. Ořechy bývají nápadně velké, často přezdívané „pěstní“, s chutí, která působí jemně, lehce máslově. Listy jsou lichozpeřené, po rozemnutí uvolňují aromatickou, lehce citrusovou vůni a v létě vytvářejí příjemný, filtrovaný stín. V zahradě se uplatňuje jako solitéra, u příjezdů, v trávníku nebo v užitkové části, kde zároveň poskytne úrodu i výraznou siluetu. U Juglans regia ‘Axel’ je vhodné počítat s tím, že další odrůda v okolí obvykle přispívá k jistějšímu opylení a stabilnější sklizni.

Pěstování: V ČR se nejlépe osvědčují slunné polohy s dobrým prouděním vzduchu, ideálně mimo mrazové kotliny, protože pozdní jarní mrazy mohou poškodit květy. Půda bývá vhodná hlubší, živná a dobře odvodněná, s pH přibližně 6,5–7,8, na těžkých zamokřených půdách trpí kořeny. Výsadba se provádí na jaře od března do dubna nebo na podzim od října do listopadu, u kontejnerovaných stromků i déle při nezamrzlé půdě. Doporučený rozestup je zhruba 8–10 m. Sklizeň nastává nejčastěji od druhé poloviny září do října, kdy zelený oplodí praská a ořechy se snadno uvolňují. Po sklizni se ořechy suší v jedné vrstvě na vzdušném místě, aby se snížilo riziko plísní a jádra si udržela barvu i aroma. Mrazuvzdornost vyzrálého dřeva se uvádí okolo -25 °C, mladé stromky prospívají s mulčem a ochranou kmínku proti okusu. Řez se omezuje na výchovný a zdravotní, vhodné období bývá v létě po vyzrání výhonů, protože zimní řez může výrazněji „slzet“ a zvyšovat riziko infekcí. Zálivka je důležitá hlavně v prvních 2–3 letech po výsadbě a v suchých létech během nalévání plodů, hnojení obvykle postačí kompostem a jarní dávkou dusíku. Pěstování v nádobě dává smysl jen krátkodobě, protože kořenový systém rychle zesílí a vyžaduje prostor. V deštivých jarech se může objevit bakteriální skvrnitost ořešáku a houbové skvrnitosti listů, plody mohou poškozovat vrtule ořechová nebo obaleči. Pod korunou se uplatňuje juglon, proto se v blízkosti hůře daří citlivějším rostlinám a trávník či štěrk bývají praktickou volbou.

Autor: Kristýna | Revize: 12.02.2026

Více na: Návod na pěstování ořešáků