Ořešák 'Jupiter' Juglans regia 'Jupiter'

Detailní popis produktu

Ořešák 'Jupiter' - špičková ovocná odrůda ořešáku královského, která byla vyšlechtěna ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu ovocnářském v Holovousích. Tento opadavý listnatý strom z čeledi ořešákovitých se vyznačuje středně bujným růstem. Habitus je v mládí vzpřímený, později tvoří úhlednou kulovitou až široce eliptickou korunu s hladkou šedou kůrou, která se ve stáří mění v podélně popraskanou borku. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, složené z 5–9 celokrajných, podlouhle vejčitých lístků, které po rozemnutí vydávají charakteristickou aromatickou vůni a obsahují přírodní repelentní látky juglon. Samčí květy se objevují v květnu jako převislé zelené jehnědy, zatímco samičí květy rostou na koncích letorostů v malých chudých hroznech. Odrůda je protogynická až homogamní, což znamená, že kvetení obou pohlaví se časově překrývá, a proto je strom spolehlivě samosprašný a nevyžaduje cizího opylovače. Plodem je velký, široce vejčitý ořech řazený mezi polopapíráky, s čistou, světle hnědou skořápkou s rýhovaným povrchem. Jádro je velké, dobře vyplňuje celou kapacitu skořápky, snadno se luští v celku a má atraktivní světle žlutou barvu slupky. Chuť je lahodná, jemně nasládlá, bez typické trpkosti starších odrůd. Plody obsahují vysoké množství esenciálních omega-3 mastných kyselin, vitamínu E, hořčíku a zinku, které pozitivně ovlivňují činnost mozku a nervové soustavy. Sklizeň nastává od poloviny do konce září. V zahradě se pod ořešák vzhledem k alelopatickým vlastnostem listí doporučuje vysazovat pouze odolné stínomilné rostliny nebo plochu zatravnit.

Pěstování: V ČR se nejlépe osvědčují slunné polohy s dobrým prouděním vzduchu, ideálně mimo mrazové kotliny, protože pozdní jarní mrazy mohou poškodit květy. Půda bývá vhodná hlubší, živná a dobře odvodněná, s pH přibližně 6,5–7,8, na těžkých zamokřených půdách trpí kořeny. Výsadba se provádí na jaře od března do dubna nebo na podzim od října do listopadu, u kontejnerovaných stromků i déle při nezamrzlé půdě. Doporučený rozestup je zhruba 8–10 m. Sklizeň nastává nejčastěji od druhé poloviny září do října, kdy zelený oplodí praská a ořechy se snadno uvolňují. Po sklizni se ořechy suší v jedné vrstvě na vzdušném místě, aby se snížilo riziko plísní a jádra si udržela barvu i aroma. Mrazuvzdornost vyzrálého dřeva se uvádí okolo -25 °C, mladé stromky prospívají s mulčem a ochranou kmínku proti okusu. Řez se omezuje na výchovný a zdravotní, vhodné období bývá v létě po vyzrání výhonů, protože zimní řez může výrazněji „slzet“ a zvyšovat riziko infekcí. Zálivka je důležitá hlavně v prvních 2–3 letech po výsadbě a v suchých létech během nalévání plodů, hnojení obvykle postačí kompostem a jarní dávkou dusíku. Pěstování v nádobě dává smysl jen krátkodobě, protože kořenový systém rychle zesílí a vyžaduje prostor. V deštivých jarech se může objevit bakteriální skvrnitost ořešáku a houbové skvrnitosti listů, plody mohou poškozovat vrtule ořechová nebo obaleči. Pod korunou se uplatňuje juglon, proto se v blízkosti hůře daří citlivějším rostlinám a trávník či štěrk bývají praktickou volbou.

Více na: Návod na pěstování ořešáků