Ořešák královský 'Cogalnica' - kontejner Juglans regia 'Cogalnica'

Detailní popis produktu

Ořešák královský 'Cogalnica' - odrůda spojovaná s východoevropským, zejména moldavským šlechtěním a výběry pro sadovnictví. U těchto materiálů se často klade důraz na dobrou adaptabilitu na kontinentálnější klima a na vyrovnanější kvalitu jader. Strom je opadavý, dlouhověký a v dospělosti vytváří rozložitou korunu, v zahradních podmínkách obvykle kolem 10–15 m výšky i šířky. Listy jsou lichozpeřené, zelené a aromatické, na podzim se vybarvují do žluta. V dubnu až květnu se objevují samčí jehnědy a nenápadné samičí květy, opylení probíhá větrem. Plody jsou zeleně oploděné ořechy, po dozrání se oplodí otevírá a uvolňuje světle až středně hnědou skořápku. U odrůdy 'Cogalnica' se uvádí spíše oválný tvar plodů a aromatická chuť jader. Sklizeň se v teplejších polohách může posouvat už do září, častěji však probíhá v září až říjnu. Po opadu plodů ze zeleného oplodí se ořechy dosušují ve vrstvě s dobrým prouděním vzduchu, aby se zlepšila skladovatelnost a udržela světlost jader. Jádra se používají do pečení, pro výrobu ořechových past i k lisování oleje a jako surovina s přirozeným obsahem nenasycených mastných kyselin a minerálních látek.

Ořešák královský je klasický vlašský ořech, který se pěstuje již po mnoho staletí. Dorůstá do výšky až 30 m. Koruna je téměř kulovitá a skládá se z těžkých větví. Starý kmen je světle šedý s hlubokými, nepravidelnými a svislými rýhami. Listové úkrojky jsou vejčité až oválné, zhruba 8 - 12 cm dlouhé. Celkově list dorůstá do délky 20 - 30 cm. Jsou nezpeřené a mají jasně zelenou barvu. Po rozvinutí listů se objevují velké samčí kočičky, na délku mají zhruba 7 cm a menší samičí květy, které jsou u skupeny po 2 nebo 3. Plody jsou ukryty pod zelenou slupkou, která je téměř kulatého tvaru a je hladká. Ořech je světle hnědé barvy a je velmi chutný. Strom plodí až ve věku cca 15 let. Koření velmi hluboce.

Pěstování: V ČR se nejlépe osvědčují slunné polohy s dobrým prouděním vzduchu, ideálně mimo mrazové kotliny, protože pozdní jarní mrazy mohou poškodit květy. Půda bývá vhodná hlubší, živná a dobře odvodněná, s pH přibližně 6,5–7,8, na těžkých zamokřených půdách trpí kořeny. Výsadba se provádí na jaře od března do dubna nebo na podzim od října do listopadu, u kontejnerovaných stromků i déle při nezamrzlé půdě. Doporučený rozestup je zhruba 8–10 m. Sklizeň nastává nejčastěji od druhé poloviny září do října, kdy zelený oplodí praská a ořechy se snadno uvolňují. Po sklizni se ořechy suší v jedné vrstvě na vzdušném místě, aby se snížilo riziko plísní a jádra si udržela barvu i aroma. Mrazuvzdornost vyzrálého dřeva se uvádí okolo -25 °C, mladé stromky prospívají s mulčem a ochranou kmínku proti okusu. Řez se omezuje na výchovný a zdravotní, vhodné období bývá v létě po vyzrání výhonů, protože zimní řez může výrazněji „slzet“ a zvyšovat riziko infekcí. Zálivka je důležitá hlavně v prvních 2–3 letech po výsadbě a v suchých létech během nalévání plodů, hnojení obvykle postačí kompostem a jarní dávkou dusíku. Pěstování v nádobě dává smysl jen krátkodobě, protože kořenový systém rychle zesílí a vyžaduje prostor. V deštivých jarech se může objevit bakteriální skvrnitost ořešáku a houbové skvrnitosti listů, plody mohou poškozovat vrtule ořechová nebo obaleči. Pod korunou se uplatňuje juglon, proto se v blízkosti hůře daří citlivějším rostlinám a trávník či štěrk bývají praktickou volbou.

Autor: Kristýna | Revize: 12.02.2026

Více na: Návod na pěstování ořešáků