Ořešák královský 'Purpurea' Juglans regia 'Purpurea'

Detailní popis produktu

Ořešák královský 'Purpurea' - jedlá odrůda ořešáku královského, vyhledávaná hlavně pro barvu listů. Mladé výhony jsou purpurově červené a listy při rašení působí leskle vínově, v létě přecházejí do matných purpurových tónů. Lichozpeřené listy bývají dlouhé 20–30 cm a skládají se z 5–9 lístků. Koruna je nepravidelně kulovitá, spíše menší než u běžných ořešáků, obvykle 3–5 m vysoká a 2–3 m široká, takže se uplatní i v zahradách, kde by klasický ořešák zabral příliš místa. Květy jsou nenápadné jehnědy, kvetení připadá na květen. Plody jsou vlašské ořechy, u této odrůdy se však tvoří v menším množství, často i s červenohnědým nádechem oplodí. Jádra mají typickou ořechovou chuť a využívají se do pečiva, granoly, salátů i na domácí ořechové pasty. Listy a zelené oplodí obsahují juglon a třísloviny, proto se pod korunou plánuje spíše mulčovaný kruh, cibuloviny nebo travní porost než zeleninové záhony.

Ořešák královský je klasický vlašský ořech, který se pěstuje již po mnoho staletí. Dorůstá do výšky až 30 m. Koruna je téměř kulovitá a skládá se z těžkých větví. Starý kmen je světle šedý s hlubokými, nepravidelnými a svislými rýhami. Listové úkrojky jsou vejčité až oválné, zhruba 8 - 12 cm dlouhé. Celkově list dorůstá do délky 20 - 30 cm. Jsou nezpeřené a mají jasně zelenou barvu. Po rozvinutí listů se objevují velké samčí kočičky, na délku mají zhruba 7 cm a menší samičí květy, které jsou u skupeny po 2 nebo 3. Plody jsou ukryty pod zelenou slupkou, která je téměř kulatého tvaru a je hladká. Ořech je světle hnědé barvy a je velmi chutný. Strom plodí až ve věku cca 15 let. Koření velmi hluboce.

Pěstování: V českém klimatu se této odrůdě daří nejlépe v teplejších oblastech a na chráněných stanovištích, protože je méně mrazuvzdorná než většina odrůd Juglans regia. Za bezpečný limit pro vyzrálé dřevo se v praxi uvádí přibližně −15 °C, mladé stromky potřebují v prvních zimách ochranu kořenového krčku mulčem a závětří. Vhodné je plné slunce, hlubší kyprá půda a dobrá propustnost, ideálně hlinitá až hlinitopísčitá s pH zhruba 6–7,5. Výsadba se provádí nejčastěji na jaře v březnu až dubnu nebo na podzim v říjnu až listopadu, v prvních dvou letech pomáhá pravidelná zálivka při delším suchu. Hnojení se opírá o kompost, u plodících stromů se hodí doplnění draslíku, dusík se používá střídmě, aby výhony do zimy vyzrály. Řez bývá jen lehký a spíše v létě, kdy je nižší tlak mízy. Pro spolehlivější opylení je v dosahu vhodná jiná odrůda ořešáku, zejména v chladnějším jaru. Ořechy se sklízí od září do října po prasknutí oplodí a dosušují se v jedné vrstvě na vzdušném místě. Ze škůdců se v posledních letech hlídá vrtule ořechová, z chorob především antraknóza, pomáhá pravidelný úklid listí a oplodí. U menší koruny se i tak počítá s rozestupem přibližně 6–8 m od dalších stromů a staveb, aby měla koruna prostor a listy rychle osychaly. Koření hluboko, proto lépe snáší krátkodobé sucho než přemokření, v těžké jílovité půdě je důležitá drenážní vrstva. Pěstování v nádobě je vhodné jen přechodně u mladých rostlin, nádoba má mít silnou drenáž a v zimě se chrání kořenový bal izolací. V závětří se vybarvení listů drží déle. Na jaře se vyhýbá průvanu.

Autor: Kristýna | Revize: 12.02.2026

Více na: Návod na pěstování ořešáků