Ořešák královský 'Red Livermore' Juglans regia 'Red Livermore'

Detailní popis produktu

Ořešák 'Red Livermore' - nápadně zbarvená odrůda, v americkém šlechtění vedená jako 'Robert Livermore'. Vznikla na University of California v Davisu z křížení 'Howard' × 'Purpurea' (materiál z INRA Bordeaux) a byla patentově popsána v roce 2001. V plodnosti se vyznačuje vysokým podílem postranní plodnosti, uváděným kolem 90 %, proto dokáže nasazovat úrodu i na jednoletém obrostu. Strom roste středně silně a vytváří pravidelnou, spíše vzpřímenou korunu. V zahradách se obvykle pohybuje kolem 10–12 m na výšku a 6–9 m do šířky, s věkem poskytuje výrazný stín. Listy jsou velké, lichozpeřené, svěže zelené, na jaře raší později než u mnoha semenáčů. Na přelomu dubna a května se objevují zelenavé samčí jehnědy a nenápadné samičí květy. Ořechy jsou velké, často kulaté až široce oválné, se světlejší skořápkou a tenčí stěnou, jádro se z ní zpravidla dobře vyjímá. Jádro je světlé, ale blána má červenofialové zbarvení, které zůstává patrné i po usušení a v kuchyni působí jako drobný barevný akcent. Chuť bývá popisována jako jemná, vhodná pro přímou konzumaci, pečení i lisování. Vlašské ořechy přirozeně obsahují nenasycené mastné kyseliny, bílkoviny, vlákninu i minerální látky, například hořčík a zinek.

Ořešák královský - klasický vlašský ořech, který se pěstuje již po mnoho staletí. Dorůstá do výšky až 30 m. Koruna je téměř kulovitá a skládá se z těžkých větví. Starý kmen je světle šedý s hlubokými, nepravidelnými a svislými rýhami. Listové úkrojky jsou vejčité až oválné, zhruba 8 - 12 cm dlouhé. Celkově list dorůstá do délky 20 - 30 cm. Jsou nezpeřené a mají jasně zelenou barvu. Po rozvinutí listů se objevují velké samčí kočičky, na délku mají zhruba 7 cm a menší samičí květy, které jsou u skupeny po 2 nebo 3. Plody jsou ukryty pod zelenou slupkou, která je téměř kulatého tvaru a je hladká. Ořech je světle hnědé barvy a je velmi chutný. Strom plodí až ve věku cca 15 let. Koření velmi hluboce.

Pěstování: V ČR se nejlépe osvědčují slunné polohy s dobrým prouděním vzduchu, ideálně mimo mrazové kotliny, protože pozdní jarní mrazy mohou poškodit květy. Půda bývá vhodná hlubší, živná a dobře odvodněná, s pH přibližně 6,5–7,8, na těžkých zamokřených půdách trpí kořeny. Výsadba se provádí na jaře od března do dubna nebo na podzim od října do listopadu, u kontejnerovaných stromků i déle při nezamrzlé půdě. Doporučený rozestup je zhruba 8–10 m. Sklizeň nastává nejčastěji od druhé poloviny září do října, kdy zelený oplodí praská a ořechy se snadno uvolňují. Po sklizni se ořechy suší v jedné vrstvě na vzdušném místě, aby se snížilo riziko plísní a jádra si udržela barvu i aroma. Mrazuvzdornost vyzrálého dřeva se uvádí okolo -25 °C, mladé stromky prospívají s mulčem a ochranou kmínku proti okusu. Řez se omezuje na výchovný a zdravotní, vhodné období bývá v létě po vyzrání výhonů, protože zimní řez může výrazněji „slzet“ a zvyšovat riziko infekcí. Zálivka je důležitá hlavně v prvních 2–3 letech po výsadbě a v suchých létech během nalévání plodů, hnojení obvykle postačí kompostem a jarní dávkou dusíku. Pěstování v nádobě dává smysl jen krátkodobě, protože kořenový systém rychle zesílí a vyžaduje prostor. V deštivých jarech se může objevit bakteriální skvrnitost ořešáku a houbové skvrnitosti listů, plody mohou poškozovat vrtule ořechová nebo obaleči. Pod korunou se uplatňuje juglon, proto se v blízkosti hůře daří citlivějším rostlinám a trávník či štěrk bývají praktickou volbou.

Více na: Návod na pěstování ořešáků 

Autor: Nikol | Revize: 12.1. 2026