Ořešák popelavý 'Beckwith' Juglans cinerea 'Beckwith'

Detailní popis produktu

Ořešák popelavý 'Beckwith' - odrůda severoamerického ořešáku, původem z oblasti východních USA, kde roste na říčních terasách, svazích a v úživných lesích s dobrým odtokem vody. V Evropě se pěstuje jako užitková i parková dřevina, odrůda 'Beckwith' se uvádí jako výběr z USA. Tvoří opadavý strom se světleji zbarvenou borkou a dlouhými, lichozpeřenými listy, které na podzim žloutnou. Koruna bývá široce rozkladitá, v dospělosti přibližně 15–20 m vysoká a 7–12 m široká, podle půdy a vláhy. Květy jsou jednodomé, samčí jehnědy a samičí květy se objevují na jaře, obvykle v květnu až červnu, opylení zajišťuje vítr. Plody jsou podlouhlé ořechy v zeleném oplodí, dozrávají v září až říjnu. Jádra mají výraznější, máslově ořechovou chuť a vyšší podíl olejů, proto se uplatní v cukrářství, na dochucení i k lisování oleje. Strom poskytuje hlubší stín a v kompozici se kombinuje s trávníkem, jarními cibulovinami nebo stínomilnými trvalkami mimo kořenový kruh.

Pěstování: Pro pěstování se uplatní plné slunce až lehký polostín, ideálně v závětří a mimo mrazové kotliny, protože mladé rašení může poškodit pozdní jarní mráz. Půda vyhovuje hlubší, humózní a dobře propustná, od hlinité po hlinitopísčitou, s pH přibližně 6,0–7,5, snáší i vápnitější podloží, pokud nedochází k zamokření. V mládí je důležitá pravidelná zálivka v suchu a mulč pro stabilní teplotu půdy, později je strom odolnější. Řez se omezuje na výchovné tvarování a odstranění suchých větví, rozsáhlejší řezy se u ořešáků hůře hojí. Sklizeň probíhá po opadu plodů, oplodí se odstraňuje a ořechy se dosušují v dobře větraném prostoru. Pro vyšší násadu se doporučuje výsadba alespoň dvou jedinců v rozestupu přibližně 8–10 m. V plném zimním klidu bývá druh mrazuvzdorný přibližně do -35 °C, mladé stromy ocení ochranu kmínku proti okusu. U rodu Juglans se sleduje výskyt houbových skvrnitostí listů a u ořešáku popelavého také rakovina ořešáku popelavého, proto je vhodná vzdušná koruna, úklid listí a výběr stanoviště s dobrou cirkulací vzduchu. Kořeny i opad listů obsahují juglon, proto se v bezprostřední blízkosti nemusí dařit citlivým druhům, pod stromem se osvědčuje trávník nebo odolné stínomilné trvalky. Na jaře se uplatní kompost, v chudších půdách i přídavek draslíku pro podporu vyzrávání pletiv, zatímco vysoké dávky dusíku prodlužují růst. V suchých létech pomáhá zálivka v období nasazování plodů a mulčování štěpkou mimo kontakt s kmenem. Plody se po dosušení skladují v suchu. Z praktických škůdců se mohou objevit mšice a housenky na listech, ořechy sbírá zvěř, proto je výhodné sbírat je průběžně po opadu.

Autor: Kristýna | Revize: 12.02.2026

Více na: Návod na pěstování ořešáků