Pieris japonský 'Temple Bells' Pieris japonica 'Temple Bells'

Detailní popis produktu

Pieris japonský 'Temple Bells' - stálezelený kultivar pierisu japonského, ceněný pro hustý kompaktní růst, lesklé tmavě zelené listy, nápadně zbarvené mladé přírůstky a bohaté bílé květy. Dekorativní je po celý rok, přičemž na jaře se současně uplatňuje kvetení i barevně odlišné mladé olistění. Roste pomalu až středně rychle, hustě a široce vzpřímeně až zaobleně. V mládí je kompaktní, s věkem se postupně rozšiřuje a vytváří pravidelný, bohatě větvený keř. Přibližně po deseti letech dosahuje kolem 0,8 až 1 m výšky, v dospělosti zpravidla dorůstá asi 1 až 1,5 m výšky a podobné šířky. Listy jsou stálezelené, kožovité, podlouhle eliptické až kopinaté, přibližně 5 až 10 cm dlouhé. Starší olistění je sytě až tmavě zelené a lesklé. Velmi dekorativní jsou mladé jarní přírůstky, které se objevují v bronzových až měděně červených odstínech a během dozrávání postupně přecházejí přes světle zelenou do tmavě zelené. Květní poupata se zakládají již v předchozí sezoně a na keři přetrvávají přes zimu. Kvete bohatě zpravidla v březnu až dubnu, v chladnějších oblastech může kvetení pokračovat do začátku května. Drobné květy jsou čistě bílé až krémově bílé, baňkovité až zvonkovité a připomínají květy konvalinky. Jednotlivé květy jsou uspořádány v početných převislých, rozvětvených latách, které se vytvářejí především na koncích výhonů. Květenství mohou dosahovat přibližně 10 až 15 cm délky a během plného rozkvětu výrazně vystupují nad tmavým olistěním. Kultivar je ceněný právě pro pravidelné a bohaté kvetení. Uplatní se jako solitéra i ve skupinách stálezelených dřevin, mezi rododendrony a azalkami, v japonsky laděných zahradách, předzahrádkách a menších zahradních kompozicích. Díky pomalejšímu růstu a celoročnímu olistění zůstává výraznou strukturální dřevinou také mimo období kvetení.

Pěstování: Pieris se pěstuje v polostínu, případně v lehčím stínu, kde má stabilnější vlhkost. Plné slunce mu vyhovuje jen ve vlhké a studené půdě, jinak může docházet k popálení listů. Půda má být kyselá, s pH 4,5-5,5, humózní, dobře propustná, trvale mírně vlhká, ale bez přemokření. Rostliny se vysazují od března do října. Mulč z borové kůry stabilizuje pH a udržuje vlhkost. V nádobách se používá substrát pro rododendrony. Zálivka je nezbytná zejména v létě a po výsadbě. Hnojení se provádí nízkými dávkami hnojiv určených pro kyselomilné rostliny. Řez není obvykle nutný, po odkvětu je možné odstranit odkvetlá květenství nebo upravit tvar. Mrazuvzdornost dospělých rostlin dosahuje přibližně -20 °C, v horských oblastech je vhodné zimní zastínění před jarním sluncem. Choroby se vyskytují především při špatné drenáži, kde může docházet k napadení kořenů houbami způsobujícími vadnutí.

Autor: Kristýna | Revize: 29.06. 2026