Plaménka rozkladitá - Phlox divaricata

Detailní popis produktu

Plaménka rozkladitá - trsnatá až rozrůstající se trvalka z čeledi jirnicovitých (Polemoniaceae), původem z vlhčích listnatých lesů, okrajů houštin a lemů potoků východní Severní Ameriky. V zahradě vytváří nízké polštáře 20–40 cm vysoké a zhruba 30–45 cm široké, které se pozvolna rozšiřují krátkými výběžky a vyplňují půdu jako jarní podsadba. Listy jsou protistojné, úzce vejčité až kopinaté, jemně chlupaté a na jaře výrazně svěže zelené, přes zimu zůstávají částečně zelené. Od dubna do května, v chladnějších polohách i do června, vyrůstají nad olistěním vzdušné květní laty nesoucí květy 2–3 cm široké, s pěti cípy v odstínech modré až modrofialové. Květy bývají jemně vonné a dobře vyniknou i zblízka podél pěšin nebo u posezení. Jako raná trvalka přitahuje včely i motýly, po odkvětu vytváří drobné tobolky se semenem. Využívá se do přírodních výsadeb, trvalkových záhonů, k lemování cest a jako podrost pod listnáče. V kompozici se dobře kombinuje s bohyškami, dlužichami, škornicemi, pomněnkovec, dymnivkami a jemnými kapradinami. Oproti plaménce šídlovité (Phlox subulata) lépe snáší stín a humózní půdy a méně prospívá na suchých výslunných svazích. 

Pěstování: Pro spolehlivé pěstování plaménky rozkladité se osvědčuje polostín až bloudivý stín a závětří s vyšší vzdušnou vlhkostí. Na plném slunci se udrží hlavně v chladnějších polohách a při rovnoměrné vlhkosti. Půda bývá nejlepší humózní, živná, propustná a dlouhodobě mírně vlhká, s reakcí přibližně pH 5,5–7. Těžké jíly pomáhá zlehčit kompostem a drobnou drenáží, na lehkých půdách se uplatní vrstva listovky nebo humusu, která tlumí výkyvy teplot a snižuje vysychání. Rostliny se vysazují od března do října, nejčastěji na jaře nebo na začátku podzimu, s rozestupy 35–40 cm, což odpovídá asi 6–8 ks na m². V prvním roce po výsadbě bývá důležitá pravidelná zálivka, později snáší krátkodobé sucho spíše hůře. Přihnojení se obvykle omezuje na jarní doplnění kompostu, nadbytek dusíku podporuje měkký růst náchylnější k chorobám. Po odkvětu se lodyhy často zkracují, aby se podpořilo zahuštění a lepší proudění vzduchu, a trsy je možné po několika letech rozdělit pro obnovu. V nádobě prospívá při drenážní vrstvě na dně a při častější zálivce, protože kořenový bal rychleji vysychá. Nejčastějším problémem bývá padlí v suchém a horkém létě, výjimečně se objevují svilušky nebo okrajové okusy od králíků. Doporučené rozestupy činí obvykle 45–60 cm, v teplých a vlhčích polohách i více kvůli lepšímu proudění vzduchu. Zakořenělé trsy obvykle snášejí mrazy přibližně -34 až -40 °C, čerstvě vysazené rostliny mohou v holomrazech namrzat už kolem -28 °C.

Autor: Kristýna | Revize: 03.02. 2026