Plaménka šídlovitá 'Atropurpurea' - Phlox subulata 'Atropurpurea' Phlox subulata 'Atropurpurea'

Detailní popis produktu

Plaménka šídlovitá 'Atropurpurea' - skalničková trvalka původem z východní části Severní Ameriky, adaptovaná na písčité a kamenité půdy s rychlým odtokem vody. Výhony se plazí po povrchu, hustě větví a na uzlinách snadno zakořeňují, takže porost postupně vytváří souvislý koberec. Kultivar 'Atropurpurea' je klasická barevná forma s tmavším kvetením. V dospělosti mívá 10–15 cm na výšku a 30–60 cm do šířky, v příznivých podmínkách i více. Růst je středně rychlý, výhony v sezoně přirůstají do stran a během 2–3 let dokážou zapojit menší plochu. V chladnějším jaru bývá tón květů hlubší, v teplejším počasí se může posunout k purpurově růžové. Porost se osvědčuje i na svazích, kde snižuje povrchový odtok a chrání půdu před rozstřikem při dešti. Po odkvětu zůstává nízký polštář jako zelená textilie, která podtrhne letní trvalky v pozadí. Ve srovnání s bíle kvetoucími kultivary působí 'Atropurpurea' dramatičtěji, proto se často používá jako barevný akcent v opakováních. Listy jsou velmi úzké, šídlovité, jemně tuhé, středně zelené, v zimě často přetrvávají jako nízký polštář. V dubnu až květnu se na koncích výhonů tvoří husté shluky květů, jednotlivé květy mají přibližně 2–3 cm a nesou purpurově červený až vínový odstín, který dobře kontrastuje se světlým štěrkem. Rostlina bývá včelomilná a na jaře poskytuje pyl i nektar v době, kdy trvalkové záhony teprve startují. Barva květů se výrazně prosazuje vedle žlutě kvetoucích tařic, jemnější kombinace vzniká s bílými iberkami a s šedolistými trvalkami, například se stříbřitými kultivary čistce. Na zídkách a v korytech se výhony převalují přes hranu a sjednocují kompozici nízkou, celoroční zelení.

Pěstování: Pěstování plaménky šídlovité stojí na plném slunci a spolehlivé drenáži. Nejlépe prosperuje na slunném stanovišti, snese i lehký polostín, kde však bývá porost řidší a kvetení slabší, důležité je vyhnout se zimnímu zamokření, které zkracuje životnost polštářů. Ideální půda je lehká, písčitá až štěrkovitá, dobře propustná a spíše sušší, s mírně kyselou až neutrální reakcí přibližně pH 6,0–7,5, ve vápenitějších půdách obvykle roste bez potíží, pokud voda rychle odtéká. V těžších půdách se struktura zlepšuje přídavkem štěrku a hrubého písku, minerální mulč z jemného štěrku udržuje krček sušší a omezuje zahnívání. Zálivka je důležitá hlavně po výsadbě a při zakořeňování, později rostlina snáší přísušek lépe než dlouhodobou vlhkost, v létě se zalévá spíše nárazově při delším suchu. Hnojení se drží střídmé, často postačí jarní tenká vrstva kompostu, vyšší dávky dusíku podporují měkký růst a slabší kvetení. Po odkvětu se někdy provádí mělké zkrácení výhonů pro zhoustnutí a omezení vyholování středu. Výsadba v našich podmínkách probíhá nejčastěji od března do října mimo mrazy, doporučené rozestupy jsou obvykle 30–35 cm, tedy přibližně 7–11 rostlin na m². V nádobách se používá lehký, minerálně laděný substrát s drenážní vrstvou a spolehlivým odtokem, v zimě je citlivější kořenový bal a rizikové bývá přemokření při mrazu. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin je vysoká, běžně kolem −40 °C, problémem nebývá mráz, ale vlhko v zimě, pro začátečníky se osvědčuje nepěstovat porost v těžké jílovité půdě bez drenáže, nepřelévat a nenechávat polštáře dlouhodobě ve stínu.

Autor: Kristýna | Revize: 04.02. 2026