Plaménka šídlovitá 'G. F. Wilson' - Phlox subulata 'G. F. Wilson' Phlox subulata 'G. F. Wilson'

Detailní popis produktu

Plaménka šídlovitá 'G. F. Wilson' - pochází z kamenitých a písčitých stanovišť východní Severní Ameriky, kde vytváří nízké polštáře na slunných výslunních. Kultivar 'G.F. Wilson' patří mezi osvědčené zahradní formy pro jarní efekt. Rostliny jsou stálezelené až poloopadavé, s úzkými šídlovitými listy dlouhými přibližně 1–2 cm, které drží kompaktní strukturu i v zimě. V dubnu a květnu se na koncích výhonů objevují četné pětičetné květy s nápadně vykrojenými laloky, v tónu bílé až velmi světle lila. Dospělý porost mívá kolem 10–15 cm výšky a 50–100 cm šířky podle půdy a vláhy, proto se uplatní jako půdopokryvná trvalka na okraje záhonů, do skalek a mezi kameny zídek. Jarní květy navštěvují opylovači, zejména včely a čmeláci. V kompozicích se dobře kombinuje s tařicemi, iberkami, nízkými rozchodníky, kosatci a jarními cibulovinami, kde vytvoří souvislý podklad a zvýrazní vertikální akcenty. V časném jaru se porost rychle zazelená a po odkvětu zůstává dekorativní jemnou texturou listů, takže i bez květů působí jako upravený zelený polštář. Na svazích pomáhá stabilizovat povrch půdy a omezuje výpar, přitom ponechává místo pro jednotlivé solitéry.

Pěstování: Pěstování plaménky šídlovité stojí na plném slunci a spolehlivé drenáži. Nejlépe prosperuje na slunném stanovišti, snese i lehký polostín, kde však bývá porost řidší a kvetení slabší, důležité je vyhnout se zimnímu zamokření, které zkracuje životnost polštářů. Ideální půda je lehká, písčitá až štěrkovitá, dobře propustná a spíše sušší, s mírně kyselou až neutrální reakcí přibližně pH 6,0–7,5, ve vápenitějších půdách obvykle roste bez potíží, pokud voda rychle odtéká. V těžších půdách se struktura zlepšuje přídavkem štěrku a hrubého písku, minerální mulč z jemného štěrku udržuje krček sušší a omezuje zahnívání. Zálivka je důležitá hlavně po výsadbě a při zakořeňování, později rostlina snáší přísušek lépe než dlouhodobou vlhkost, v létě se zalévá spíše nárazově při delším suchu. Hnojení se drží střídmé, často postačí jarní tenká vrstva kompostu, vyšší dávky dusíku podporují měkký růst a slabší kvetení. Po odkvětu se někdy provádí mělké zkrácení výhonů pro zhoustnutí a omezení vyholování středu. Výsadba v našich podmínkách probíhá nejčastěji od března do října mimo mrazy, doporučené rozestupy jsou obvykle 30–35 cm, tedy přibližně 7–11 rostlin na m². V nádobách se používá lehký, minerálně laděný substrát s drenážní vrstvou a spolehlivým odtokem, v zimě je citlivější kořenový bal a rizikové bývá přemokření při mrazu. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin je vysoká, běžně kolem −40 °C, problémem nebývá mráz, ale vlhko v zimě, pro začátečníky se osvědčuje nepěstovat porost v těžké jílovité půdě bez drenáže, nepřelévat a nenechávat polštáře dlouhodobě ve stínu.

Autor: Kristýna | Revize: 04.02. 2026