Planika obecná Arbutus unedo

Detailní popis produktu

Planika obecná - stálezelená dřevina původem ze Středomoří a západní Evropy, známá také pod názvem jahodový strom. Vytváří hustý keř či menší strom s kompaktní, zaoblenou korunou a dorůstá obvykle 3–5 m výšky, ve velmi příznivých podmínkách i více. Listy jsou kožovité, podlouhle kopinaté, tmavě zelené a lesklé s jemně pilovitým okrajem, což zajišťuje dekorativní efekt po celý rok. Charakteristickým znakem je podzimní až zimní kvetení. Drobné, zvonkovité květy bílé až narůžovělé barvy jsou uspořádány v převislých latách. Současně na rostlině dozrávají kulovité plody s výrazně bradavičnatým povrchem, které přecházejí ze žluté do sytě červené barvy. Plody jsou jedlé, moučnaté konzistence, využívané k výrobě marmelád či likérů. V našich podmínkách je mrazuvzdornost omezená (cca −12 °C až −15 °C), proto je vhodná do nejteplejších oblastí nebo k pěstování v nádobách s ochranou před silnými mrazy. Uplatní se jako atraktivní solitérní dřevina s vysokou okrasnou i botanickou hodnotou.

Pěstování: Prospívá na plném slunci, v teplém závětří a v chráněném mikroklimatu, ideálně u jižní či západní stěny. Půda bývá nejlepší lehká až střední, humózní a dokonale drenážovaná, protože trvalé zamokření podporuje kořenové hniloby. Doporučené pH se osvědčuje přibližně 5,5–7,5, druh snáší i mírně vápenité půdy, pokud voda rychle odtéká. Výsadba kontejnerovaných rostlin se obvykle provádí březen–říjen, v chladnějších oblastech je bezpečnější jaro. Kvete nejčastěji říjen–prosinec, plody dozrávají pomalu přibližně 12 měsíců a sklizeň připadá obvykle listopad–únor, kdy jsou plně vybarvené a lehce měknou. Zálivka se vede pravidelně v prvním roce, později je rostlina odolná vůči suchu, přesto prospívá při občasném hlubším zavlažení v dlouhých vedrech. Hnojení vyhovuje střídmé, na jaře a na začátku léta, v nádobách se často volí menší dávky častěji. Řez se omezuje na odstranění suchých větví a lehké tvarování po odkvětu, silný řez omezuje kvetení. Mulč z kůry nebo štěrku stabilizuje vlhkost a chrání kořenovou zónu, v zimě tlumí výkyvy teplot. Pro pěstování v nádobě se volí kontejner s drenáží a vzdušný substrát, zimování je vhodné světlé a chladné 2–8 °C. Mrazuvzdornost se v praxi uvádí zhruba -10 až -15 °C, mladé rostliny bývají citlivější a v mrazových kotlinách se uplatňuje zimní kryt i ochrana před vysušujícím větrem. Z chorob se může objevit skvrnitost listů a václavka, ze škůdců mšice, štítenky a svilušky, zejména při suchém přezimování. Rozestupy v zahradě se volí přibližně 1,5–2,5 m, pro nízký živý plot přibližně 0,6–0,8 m.

Autor: Lucie | Revize: 16.2. 2026