Protěž alpská - Leontopodium alpinum Leontopodium alpinum

Detailní popis produktu

Protěž alpská - patří do čeledi hvězdnicovitých a pochází z horských poloh jižní a střední Evropy, kde roste na alpínských trávnících, ve štěrbinách vápencových skal i v kamenitých sutích. V přírodě bývá v řadě zemí chráněný, proto se do zahrad hodí výhradně pěstované rostliny. V zahradě vytváří kompaktní trsy a krátké výběžky, které se postupně spojují v nízký koberec přibližně 10–20 cm vysoký a 15–25 cm široký. Listy jsou úzké, šedozelené až stříbřité, hustě chlupaté a na dotek sametové, což omezuje výpar a vysvětluje dobrou odolnost k větru i přísušku. Květenství tvoří drobné žluté úbory, okolo nichž se v červnu až srpnu rozvíjejí typické bíle plstnaté listeny ve tvaru hvězdy o průměru zhruba 3–5 cm. Květy se často suší do vazeb, protože si dlouho drží tvar i barvu. Rostlina bývá včelomilná, zároveň je ceněná pro čistou, stříbřitou texturu, která zjemňuje výsadby s tmavozelenými listy. V kompozicích se osvědčuje ve štěrkových a skalničkových partiích s lomikameny (Saxifraga), mateřídouškou (Thymus), rozchodníky (Sedum) nebo nízkými kostřavami. Při dobrých podmínkách se může krátce rozšířit samovýsevem, v zahradách však obvykle zůstává disciplinovaně v trsu.

Pěstování: Pro pěstování plesnivce alpského se uplatňuje plné slunce a závětří, kde nezůstává stát zimní voda. Půda se osvědčuje štěrkovitá až kamenitá, chudší, s příměsí vápence, s pH přibližně 6,8–8,0 a s výraznou drenáží. Rostliny se vysazují nejčastěji na jaře v březnu až květnu nebo na podzim v září až říjnu. Doporučený rozestup je 25–30 cm, což odpovídá zhruba 9–12 rostlinám na m², u solitérního pěstování v korytech se volí větší odstup. Zálivka je vhodná jen po výsadbě a při dlouhém suchu, trvale vlhký substrát vede k hnilobám kořenů a krčku. Hnojení se omezuje na minimum, příliš dusíku podporuje měkký růst a zhoršuje vyzrávání. V nádobách se používá minerální substrát s podílem drti a štěrku, na dně je důležitá drenážní vrstva. Řez obvykle není nutný, pouze se odstraňují odkvetlé stonky a po zimě suché listy. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se v dobře odvodněné půdě pohybuje okolo -20 °C, v nížinách je citlivější na střídání oblev a mrazů než na samotný chlad. Nejčastějším problémem bývá zimní vlhko a těžká jílovitá půda, proti nimž pomáhá vyvýšené stanoviště a štěrkový mulč. Ze škůdců se mohou objevit slimáci na mladých rostlinách, z chorob zejména hniloby při přemokření. Zejména na jaře.

Autor: Kristýna | Revize: 30.01. 2026