Rebarbora, reveň kadeřavá Rheum rhabarbarum/cultorum

Detailní popis produktu

Reveň kadeřavá - v kuchyni známá jako rebarbora, je vytrvalá bylina z čeledi rdesnovitých. Podle botanických zdrojů má původ v mírném pásmu Asie, zejména od jižní Sibiře po severní a střední Čínu, odkud se rozšířila do evropských zahrad. Vytváří silný oddenek a postupně mohutní do širokého trsu. Listy vyrůstají v přízemní růžici, bývají 50–60 cm dlouhé, výrazně žilnaté a zvlněné, stopky jsou masité a při dobré výživě pevné. Konzumní částí jsou právě stopky, které mají svěží nakyslou chuť a používají se do kompotů, koláčů, drobenek i pikantních čatní. Listové čepele se nekonzumují, protože obsahují vyšší podíl nežádoucích látek. V květnu a červnu může rostlina vyhnat květní stvol vysoký až kolem 2 m s bohatou latí drobných květů, v barvě od bělavé po načervenalou podle klonu. V okrasných záhonech se reveň uplatní i jako výrazná listová dominanta, podobně jako bohyšky, len s užitkem pro kuchyni. Doporučuje se jako detoxikační prostředek pro očistu trávicího traktu, zrychlení metabolismu a podporu tvorby žluči.

Pěstování: Prospívá na plném slunci až v lehkém polostínu, v teplých nížinách ocení odpolední přistínění. Stanoviště bývá chráněné před vysušujícím větrem a bez zimního zamokření. Nejvhodnější je hluboká, humózní, živná půda hlinitá až hlinitopísčitá s dobrou drenáží, pH přibližně 6,0–7,0. Zálivka udržuje půdu mírně vlhkou hlavně po výsadbě a během sucha, dlouhé přemokření zvyšuje riziko hnilob. Hnojení se opírá o jarní přídavek kompostu nebo vyzrálého hnoje, případně o vyvážené hnojivo s důrazem na draslík. Mulč z kompostu nebo listovky omezuje výpar a zaplevelení, u těžších půd pomáhá i štěrkový mulč kolem krčku. Rostliny se vysazují na jaře březen–duben nebo na podzim září–říjen s rozestupy 0,9–1,2 m, obvykle 1 rostlina na m². Kvetení nastává nejčastěji v květnu až červnu, květní stvoly mohou oslabovat tvorbu řapíků, proto se v užitkové výsadbě často odstraňují u báze. Sklizeň řapíků probíhá zpravidla duben–červen, u silných trsů někdy do července, vždy se ponechává část listů pro regeneraci, v prvním roce se sklizeň omezuje. Mrazuvzdornost vyzrálých trsů se pohybuje přibližně okolo -25 až -30 °C, rizikové bývá spíše zimní mokro než mráz. Druh snáší krátkodobé sucho, ale při dlouhém přísušku tvoří tenčí řapíky. Pěstování v nádobě je možné ve velmi objemném květináči alespoň 40–60 l s drenážní vrstvou a výživným substrátem, v zimě je vhodné chránit nádobu proti promrznutí balu. Řez spočívá v průběžném odstranění poškozených listů, na podzim se ponechává jen čistý trs a mulč. Z chorob se mohou objevit skvrnitosti listů a hniloby krčku, ze škůdců zejména slimáci na mladých listech. 

Autor: Kristýna | Revize: 06.02. 2026