Římská máta - Nepetella, mentuccia Mentha nepetella 'Romana'

Detailní popis produktu

Římská máta - v bylinkových sortimentech objevuje pod názvy nepetella, nepitella nebo mentuccia romana. Botanicky odpovídá druhu marulka šantovitá, tedy Clinopodium nepeta, aromatické trvalce z čeledi hluchavkovitých původem ze Středomoří a přilehlých oblastí jižní Evropy. Vytváří husté, mírně dřevnatějící trsy, obvykle 40–60 cm vysoké a široké, s drobnými šedozelenými až zelenými listy, které při promnutí uvolňují kořenitou vůni na pomezí máty, dobromysli a lékořice. Od července do září se objevují volné laty drobných dvoupyských květů do 1 cm, nejčastěji bílé až světle lila, které poskytují nektar opylovačům. Listy i květy se používají čerstvé nebo sušené, v italské kuchyni zejména k artyčokům, houbám, zelenině, jehněčímu a rajčatovým omáčkám. Sklizeň listů probíhá od května do září, nejvýraznější bývá před plným kvetením, květy se sbírají průběžně v době kvetení. Aroma je jemnější než u máty peprné a v teplých podmínkách získává výraznější, teple kořenitý tón. V zahradě se uplatní v bylinkových záhonech, ve štěrkových výsadbách a v nádobách u kuchyňského zázemí. Vůně listů je příjemná i při doteku, proto se často používá do okrajů chodníků a k posezení, kde se uvolňuje aroma při pohybu. Dobře se kombinuje s tymiánem, šalvějí, levandulí a nízkými okrasnými travinami.

Pěstování: Prospívá na plném slunci až v polostínu, v teplejším mikroklimatu s dobrou cirkulací vzduchu a v závětří, které omezuje vysychání listů i tlak chorob. Nejlépe roste v humózní, živné půdě trvale mírně vlhké, ale ne přemokřené, v těžších jílech se osvědčuje příměs kompostu a hrubší složky pro odtok vody, v nádobě je důležitá drenážní vrstva. Orientačně vyhovuje pH 6,0–7,5. Zálivka má být pravidelná, u pěstování v květináči častější, protože bal rychleji prosychá, dlouhodobé sucho snižuje aroma a zvyšuje výskyt rzi mátové a svilušek, proto je odolnost vůči suchu spíše nízká až střední. Hnojení se opírá o kompost na jaře a případně mírné doplnění živin během sezony, u nádoby slabší, ale pravidelné dávkování. Porost se udržuje zkracováním po hlavní sklizni nebo po odkvětu, čímž se podpoří zahuštění a jemnější nárůst, starší trs se po 3–4 letech často obnovuje dělením. Mulč z kompostu stabilizuje vlhkost a omezuje plevel. Výsadba se provádí od března do října, kvetení většiny mát připadá na červenec–září, olistění se sklízí průběžně od května do září a nejsilněji voní před kvetením. Mrazuvzdornost vyzrálé rostliny se podle druhu a stanoviště pohybuje přibližně mezi -20 až -30 °C, v nádobě je rizikové promrznutí balu, proto se volí izolace květináče a chráněné místo. Pro začátečníka je praktické omezit šíření oddenků kořenovou bariérou nebo pěstováním v nádobě. Doporučený rozestup bývá zhruba 30–40 cm u nižších typů a 40–50 cm u robustních, což odpovídá cca 4–9 rostlinám na m². Mezi časté potíže patří rez mátová, padlí a skvrnitosti listů, ze škůdců mšice, třásněnka a sviluška, zejména při suchu a zahuštění porostu.

Autor: Kristýna | Revize: 19.02. 2026