Rodohypoxis/Rhodohypoxis baurii Rhodohypoxis baurii

Detailní popis produktu

Rodohypoxis/Rhodohypoxis baurii - drobná, vytrvalá hlíznatá rostlina z čeledi tvrzeňovitých (Hypoxidaceae), pocházející z horských oblastí jižní Afriky, zejména z pohoří Dračí hory. Ve své domovině roste na travnatých horských svazích, skalnatých stanovištích a v místech s dostatkem vláhy během vegetačního období, zatímco v zimě prochází obdobím suchého klidu. Vytváří nízké, kompaktní trsy vysoké přibližně 5–10 cm, které se pomocí podzemních výběžků postupně rozrůstají do hustých polštářů. Úzké, kopinaté až trávovité listy jsou svěže zelené, podélně žlábkovité a jemně ochlupené. Od května do srpna se nad olistěním objevují jednotlivé, přibližně 2–3 cm široké květy, tvořené šesti okvětními lístky. Jejich zbarvení se podle přírodní formy pohybuje od bílé přes jemně růžovou až po sytě růžovou a červenou. Charakteristickým znakem květů je téměř uzavřený střed, který vzniká zvláštním uspořádáním okvětních lístků. Květy nemají výraznou vůni, jejich množství však vytváří působivý barevný koberec. Po odkvětu mohou vznikat drobné tobolky obsahující semena. Rostlina na podzim zatahuje a přezimuje prostřednictvím podzemních zásobních orgánů. Díky malým rozměrům a dlouhému období kvetení je vhodná především do skalek, alpínských koryt, štěrbinových zahrad a dekorativních nádob. Působivě se kombinuje s drobnými lomikameny, netřesky nebo nízkými skalničkami s podobnými nároky na pěstování.

Pěstování: Vyžaduje především správný vodní režim a ochranu před zimní vlhkostí. Nejlépe prospívá na slunném, teplém a chráněném stanovišti, případně v mírném odpoledním přistínění. Vhodný je lehký, humózní, mírně kyselý až neutrální substrát s pH přibližně 5,5–7,0, který dobře odvádí přebytečnou vodu, ale během vegetace zcela nevysychá. Osvědčuje se směs zahradnického substrátu, listovky a hrubšího písku nebo jemného štěrku. Od jara do konce léta potřebuje rostlina pravidelnou, přiměřenou zálivku, zejména při pěstování v menších nádobách. Přemokření však může způsobovat zahnívání podzemních orgánů. Během aktivního růstu lze přibližně jednou měsíčně použít slabší dávku hnojiva pro kvetoucí rostliny. Výsadba se doporučuje především na jaře, od dubna do května, kdy již nehrozí silnější mrazy. Jednotlivé rostliny se umisťují přibližně 10–15 cm od sebe, což odpovídá 45–80 kusům na m² při plošné výsadbě. Na podzim, po přirozeném zatažení listů, se zálivka postupně omezuje a rostlina přechází do zimního klidu. Mrazuvzdornost je omezená, orientačně do −5 °C při suchém substrátu, a proto není vhodné spoléhat na její přezimování ve volné půdě během běžných českých zim. Bezpečnější je pěstování v přenosných nádobách, které se na zimu ukládají do chladného, bezmrazého prostoru s teplotou přibližně 2–8 °C. Substrát se během zimování udržuje téměř suchý. Na jaře se rostlina postupně probouzí obnovením zálivky. Přibližně po dvou až třech letech lze husté trsy rozdělit a přesadit do čerstvého substrátu. Při správném pěstování bývá rostlina poměrně odolná vůči chorobám, v příliš vlhkém prostředí ji však mohou ohrožovat hniloby a mladé listy mohou poškozovat slimáci.