Rozmarýn převislý Rosmarinus officinalis/prostratus

Detailní popis produktu

Rozmarýn převislý - převislý kultivar rozmarýnu, stálezeleného polokeře pocházejícího ze suchých a slunných oblastí Středomoří. Botanický druh roste na kamenitých svazích a v pobřežních oblastech s minimem srážek, čemuž odpovídá jeho vysoká odolnost vůči suchu a nároky na propustnou půdu. Tento kultivar vytváří nízký, široce rozprostřený habitus o výšce 20–40 cm, zatímco jednotlivé výhony mohou dorůstat délky 80–120 cm a elegantně přepadávat přes okraje nádob, vyvýšených záhonů či kamenných zídek. Listy má úzké, čárkovité, 2–4 cm dlouhé, na líci tmavě zelené a na rubu stříbřitě plstnaté. Při promnutí intenzivně voní díky obsahu silic, zejména cineolu, kafru a borneolu. Od dubna do června, v teplejších oblastech i opakovaně během léta, se objevují pyskaté květy modrofialové barvy, uspořádané v krátkých lichopřeslenech podél výhonů. Květy jsou významným zdrojem nektaru pro včely. Listy se využívají čerstvé i sušené k ochucení masa, ryb, brambor či pečené zeleniny. V tradičním bylinářství je rozmarýn ceněn pro své aromatické vlastnosti a obsah antioxidantů, například kyseliny rozmarýnové.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce, závětří a velmi dobrou drenáž, aby v zimě netrpěl přemokřením, které bývá častější příčinou ztrát než samotný mráz. Nejlépe roste v lehké, štěrkovité až písčité půdě nebo v substrátu pro bylinky s příměsí písku a drobného štěrku, doporučené pH je přibližně 6,0–7,5. V těžších jílech se osvědčuje vyvýšené stanoviště a drenážní vrstva, v nádobě je vhodný otvor pro odtok a vrstva keramzitu. Zálivka se drží spíše střídmá, po zakořenění snáší i kratší sucho, v zimě se u přenosných rostlin omezuje na minimum. Hnojení bývá mírné a s nižším podílem dusíku, aby výhony dobře vyzrály, u bylinek se často volí organická hnojiva v menších dávkách. Rostliny se vysazují od března do října, v záhonu se volí rozestupy kolem 60 cm, tedy přibližně 3 kusy na 1 m². Mrazuvzdornost je spíše hraniční, orientačně kolem -10 °C až -5 °C, v teplých městských polohách a v suché půdě může přezimovat venku, v chladnějších oblastech je spolehlivější zimování v chladné, světlé místnosti okolo 2–8 °C. Na jaře se obvykle zkracují namrzlé a přerostlé výhony a podporuje se větvení, řez do starého dřeva se omezuje, protože špatně obráží. U nádob se doporučuje letnění na slunci a na podzim včasné přenesení pod střechu, aby kořenový bal nepromrzal. Při přemokření se může objevit odumírání kořenů nebo plísně, při suchu a teple naopak svilušky či mšice, které se drží hlavně na mladých výhonech.

Autor: Jana | Revize: 19.2. 2026