Rozrazil arménský 'Rosea' Veronica armena 'Rosea'

Detailní popis produktu

Rozrazil arménský 'Rosea' - drobná vytrvalá rostlina z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae), která zaujme jemně růžovými květy a neobvykle členěným olistěním. Botanický druh pochází z horských oblastí jihozápadní Asie, zejména z Arménie a přilehlých oblastí Kavkazu a Malé Asie, kde přirozeně osídluje slunné kamenité svahy, suché louky a skalnatá stanoviště. Kultivar 'Rosea' se od původního, převážně modrofialově kvetoucího druhu odlišuje světle růžovým zbarvením květů. Vytváří nízké, husté polštáře složené z jemných, poléhavých až vystoupavých výhonů. Dorůstá přibližně 5–10 cm do výšky a postupně se rozrůstá do šířky 20–30 cm. Listy jsou drobné, úzce členěné do jemných úkrojků, které připomínají krátké jehličky. Mají svěže zelenou až lehce šedozelenou barvu a dodávají rostlině zajímavou strukturu i mimo období kvetení. V květnu a červnu se na koncích výhonů objevují krátká hroznovitá květenství tvořená drobnými, čtyřčetnými květy světle růžové barvy. Při bohatém kvetení vytvářejí nad zelenými polštáři jemný barevný závoj. Po odstranění odkvetlých výhonů může rostlina během léta slabě opakovat kvetení. Nízký vzrůst a přirozeně rozkladitý habitus předurčují rozrazil 'Rosea' k pěstování ve skalkách, štěrkových záhonech, suchých zídkách a mezi kameny. Velmi dobře vyniká ve spárách mezi většími kameny, na okrajích chodníků nebo ve vyvýšených záhonech, kde mohou jeho jemné výhony přirozeně přepadávat přes okraj. Hodí se také do skalničkových koryt a širších zahradních nádob. V kompozicích jej lze kombinovat s nízkými mateřídouškami, tařičkami, lomikameny, netřesky nebo drobnými kostřavami. Při skupinové výsadbě vytváří souvislejší porost, který zvýrazňuje strukturu kamene a působí přirozeně i mimo hlavní období kvetení.

Pěstování: Pěstování rozrazilu je nenáročné, pokud má rostlina dostatek světla a dobře propustnou půdu. Nejlépe prospívá na plném slunci, kde si udržuje hustý, kompaktní růst a pravidelně kvete. Vyhovuje mu lehčí hlinitopísčitá, písčitá nebo štěrkovitá půda s dobrou drenáží a přibližným pH 6,5–8,0. Snáší i vápenitý substrát, nesvědčí mu však těžké, dlouhodobě mokré půdy. Kontejnerované rostliny lze vysazovat od března do října, ideálně na jaře nebo začátkem podzimu. Doporučené rozestupy činí 25–30 cm, což při plošné výsadbě odpovídá přibližně 12–15 rostlinám na m². Po výsadbě je vhodná pravidelná, ale střídmá zálivka, která podpoří zakořenění. Starší rostliny dobře snášejí přechodné sucho, během dlouhotrvajících veder však ocení občasnou zálivku. Přihnojování není náročné, obvykle postačí malé množství vyzrálého kompostu na jaře. Nadbytek živin, zejména dusíku, může způsobovat nadměrné prodlužování výhonů a omezení kvetení. Po odkvětu lze výhony lehce zkrátit, čímž se podpoří zahuštění polštáře a případné opakované kvetení. Rostlina je dobře mrazuvzdorná a v propustné půdě snáší teploty přibližně do −34 °C. V zimě představuje větší riziko přemokření než samotný mráz, proto je důležité zabránit hromadění vody v kořenovém prostoru. Při pěstování v nádobách je vhodné použít substrát s příměsí písku nebo jemného štěrku a zajistit odtok vody. Starší trsy lze na jaře nebo po odkvětu rozdělit a tím je omladit. Při dlouhodobém vlhku může docházet k zahnívání kořenů, jinak jde o poměrně odolnou skalničku, která při vhodném stanovišti nevyžaduje intenzivní péči.