Šalvěj hajní 'Viola Klose' - Salvia nemorosa 'Viola Klose' Salvia nemorosa 'Viola Klose'

Detailní popis produktu

Šalvěj hajní 'Viola Klose' - dlouhověká stepní trvalka původem z teplejších oblastí střední a jihovýchodní Evropy a ze západní až střední Asie, kde roste na výhřevných stráních, suchých loukách a kamenitých okrajích stepí. Kultivar 'Viola Klose' byl vyšlechtěn v Německu školkařem Heinzem Klosem a v literatuře se uvádí od roku 1975. Vytváří pevný, kompaktní trs s více lodyhami, v květu obvykle 40–50 cm vysoký a 35–45 cm široký. Listy jsou vstřícné, podlouhle vejčité, svraskalé, tmavě zelené a po promnutí výrazně aromatické. Od června do srpna nese vzpřímené, husté klasy dvoupyských květů v sytě fialové až fialově modré škále. Jednotlivé květy se otevírají postupně odspodu, takže klas drží barvu delší dobu a kalichy zůstávají dekorativní i po odkvětu. Rostlina je včelomilná a dobře ji vyhledávají i motýli. V záhonech se uplatní jako tmavý akcent do popředí, do liniových výsadeb i do smíšených trvalkových kompozic, kde přirozeně navazuje na levanduli, šantu, řebříčky, kakosty, třapatky a okrasné trávy. U růží zvýrazňuje tvar keřů a doplňuje barvu květů čistým svislým prvkem. Květenství se hodí i k řezu do letních vazeb, kde fialová barva zjemňuje kompozice s okrasnými travami a bíle kvetoucími trvalkami.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce a půdu s rychlým odvodem vody, ideální je štěrkovitá či písčitá směs s drenáží. Vyhovuje pH přibližně 6,5–8 a stanoviště s teplem a prouděním vzduchu, kde listy po dešti rychle osychají. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě, po zakořenění dobře snáší přísušek. Naopak dlouhodobé zimní podmáčení a těžké jíly vedou k hnilobám krčku a úhynům. V podmínkách ČR se osvědčuje výsadba do vyvýšených záhonů nebo do štěrkového mulče, u nádob je důležité zimní krytí před deštěm a střídáním tání a mrazu. Hnojení má být střídmé, vhodné jsou nízké dávky kompostu nebo hnojiv s menším podílem dusíku, aby se listy nevyklápěly a nezahnívaly. Květní stvoly lze po odkvětu odstranit, případně se mohou odstraňovat už při nasazení, pokud je cílem delší životnost listové růžice. Mrazuvzdornost se u dobře odvodněných půd uvádí přibližně do -20 °C, citlivější než mráz bývá zimní vlhkost. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do října, nejlépe do prohřáté půdy na jaře nebo na přelomu léta a podzimu. Doporučený rozestup je 45–50 cm, což odpovídá asi 4–5 ks na m². Rostlina bývá méně atraktivní pro spárkatou zvěř a v suchých záhonech se uplatní i bez pravidelného řezu.

Autor: Nikol | Revize: 5.2. 2026