Šalvěj hajní 'Caradonna' - Salvia nemorosa 'Caradonna' Salvia nemorosa 'Caradonna'

Detailní popis produktu

Šalvěj hajní 'Caradonna' - medonosná vytrvalá trvalka z čeledi hluchavkovitých, odvozená od stepních a lesostepních stanovišť Evropy a západní Asie. Kultivar vznikl v Německu jako selekce ve školce Zillmer Pflanzen v Uchte a do zahrad se rozšířil díky nápadně tmavým, purpurově až téměř černofialovým stonkům. Tvoří hustý trs obvykle 40–60 cm vysoký a 40–50 cm široký. Listy jsou podlouhle vejčité až kopinaté, přibližně 7 cm dlouhé a kolem 2,5 cm široké, na líci svraskalé, na rubu šedozeleně plstnaté a po promnutí jemně aromatické. Nad olistěním vyrůstají štíhlé, klasovité soukvětí dlouhé zhruba 15–25 cm s drobnými dvoupyskými květy v modrofialových až fialových tónech. Hlavní kvetení probíhá od konce května do července, často navazuje slabší vlna v srpnu až září, zejména po seříznutí odkvetlých stvolů. Tmavé kalichy a listeny zůstávají dekorativní i po odkvětu a dávají trsu čistý, grafický vzhled. Rostlina je výrazně včelomilná a přitahuje také motýly. V záhonu se uplatňuje jako lem cest i jako opakující se rytmus mezi okrasnými travinami, šantami a řebříčky, výborně doprovází růže a levandule. Pevné stvoly se hodí i do vázy jako drobný květ k řezu. V době mimo kvetení zůstává dekorativní i hustá přízemní růžice šedozelených listů, která tvoří nízký polštář a zjemňuje okraje záhonů.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce a půdu s rychlým odvodem vody, ideální je štěrkovitá či písčitá směs s drenáží. Vyhovuje pH přibližně 6,5–8 a stanoviště s teplem a prouděním vzduchu, kde listy po dešti rychle osychají. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě, po zakořenění dobře snáší přísušek. Naopak dlouhodobé zimní podmáčení a těžké jíly vedou k hnilobám krčku a úhynům. V podmínkách ČR se osvědčuje výsadba do vyvýšených záhonů nebo do štěrkového mulče, u nádob je důležité zimní krytí před deštěm a střídáním tání a mrazu. Hnojení má být střídmé, vhodné jsou nízké dávky kompostu nebo hnojiv s menším podílem dusíku, aby se listy nevyklápěly a nezahnívaly. Květní stvoly lze po odkvětu odstranit, případně se mohou odstraňovat už při nasazení, pokud je cílem delší životnost listové růžice. Mrazuvzdornost se u dobře odvodněných půd uvádí přibližně do -20 °C, citlivější než mráz bývá zimní vlhkost. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do října, nejlépe do prohřáté půdy na jaře nebo na přelomu léta a podzimu. Doporučený rozestup je 45–50 cm, což odpovídá asi 4–5 ks na m². Rostlina bývá méně atraktivní pro spárkatou zvěř a v suchých záhonech se uplatní i bez pravidelného řezu.

Autor: Nikol | Revize: 5.2. 2026