Šalvěj hajní 'Mainacht' - Salvia nemorosa 'Mainacht' Salvia nemorosa 'Mainacht'

Detailní popis produktu

Šalvěj hajní 'Mainacht' - hybridní kříženec Salvia nemorosa a Salvia pratensis. Původní rodičovské druhy pocházejí ze stepních a lesostepních stanovišť střední a jihovýchodní Evropy a západní Asie. Kultivar uvedl do pěstování německý šlechtitel a školkař Ernst Pagels v roce 1956 a později se stal jednou z nejpoužívanějších šalvějí do trvalkových výsadeb. Vytváří hustý, trsovitý habitus, v květu obvykle 40–60 cm vysoký a 45–55 cm široký. Listy jsou kopinaté až podlouhle vejčité, lehce vrásčité, středně zelené až šedozelené a po promnutí uvolňují kořenitou vůni danou obsahem aromatických silic. Od května do července vyrůstají nad olistěním úzké, vzpřímené klasy dlouhé přibližně 15–25 cm s drobnými dvoupyskými květy v sytě modrofialovém tónu, který dobře kontrastuje s tmavšími kalichy a často i s purpurově zbarvenými stonky. Po odkvětu zůstávají kalichy dekorativní a po seříznutí první vlny se často objevuje další nakvétání v srpnu až září. Květy vyhledávají včely a další opylovače, přitahují i motýly. V kompozici funguje jako pravidelný rytmus v lemech a ve stepních záhonech, dobře doprovází růže, levanduli, šantu, řebříčky i okrasné traviny. Pevné stvoly se uplatní také jako květ k řezu.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce a půdu s rychlým odvodem vody, ideální je štěrkovitá či písčitá směs s drenáží. Vyhovuje pH přibližně 6,5–8 a stanoviště s teplem a prouděním vzduchu, kde listy po dešti rychle osychají. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě, po zakořenění dobře snáší přísušek. Naopak dlouhodobé zimní podmáčení a těžké jíly vedou k hnilobám krčku a úhynům. V podmínkách ČR se osvědčuje výsadba do vyvýšených záhonů nebo do štěrkového mulče, u nádob je důležité zimní krytí před deštěm a střídáním tání a mrazu. Hnojení má být střídmé, vhodné jsou nízké dávky kompostu nebo hnojiv s menším podílem dusíku, aby se listy nevyklápěly a nezahnívaly. Květní stvoly lze po odkvětu odstranit, případně se mohou odstraňovat už při nasazení, pokud je cílem delší životnost listové růžice. Mrazuvzdornost se u dobře odvodněných půd uvádí přibližně do -20 °C, citlivější než mráz bývá zimní vlhkost. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do října, nejlépe do prohřáté půdy na jaře nebo na přelomu léta a podzimu. Doporučený rozestup je 45–50 cm, což odpovídá asi 4–5 ks na m². Rostlina bývá méně atraktivní pro spárkatou zvěř a v suchých záhonech se uplatní i bez pravidelného řezu.

Autor: Nikol | Revize: 5.2. 2026