Šalvěj hajní 'Salvatore Blue' - Salvia nemorosa 'Salvatore Blue' Salvia nemorosa 'Salvatore Blue'

Detailní popis produktu

Šalvěj hajní 'Salvatore Blue' - hluchavkovitá rostlina původem z teplejších oblastí střední a jihovýchodní Evropy a ze západní Asie, kde roste na slunných stráních, suchých loukách a kamenitých okrajích stepí s dobrou drenáží. Kultivar 'Salvatore Blue' pochází ze šlechtění PanAmerican Seed a byl uveden jako semenná alternativa k vegetativně množeným šalvějím. Vytváří husté, kompaktní trsy se silněji větvenými stonky, v době květu přibližně 30–45 cm vysoké a 25–35 cm široké. Listy jsou podlouhle vejčité, jemně vrásčité, středně zelené a po promnutí výrazně aromatické. Od června do července vyrůstají dlouhé, štíhlé klasy s temně modrými dvoupyskými květy, které se otevírají postupně odspodu. Tmavé kalichy a stonky prodlužují barevný efekt i po odkvětu jednotlivých květů. Při včasném seříznutí po první vlně kvetení rostlina často znovu nasazuje a kvetení se protahuje do srpna až září. Je výrazně včelomilná, navštěvují ji i motýli a květenství se uplatní v letních vazbách. V trvalkových kompozicích dobře ladí s levandulí, šantou, řebříčky a okrasnými travami, u růží vytváří svislý rytmus a přirozeně zpevňuje okraje záhonů.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce a půdu s rychlým odvodem vody, ideální je štěrkovitá či písčitá směs s drenáží. Vyhovuje pH přibližně 6,5–8 a stanoviště s teplem a prouděním vzduchu, kde listy po dešti rychle osychají. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě, po zakořenění dobře snáší přísušek. Naopak dlouhodobé zimní podmáčení a těžké jíly vedou k hnilobám krčku a úhynům. V podmínkách ČR se osvědčuje výsadba do vyvýšených záhonů nebo do štěrkového mulče, u nádob je důležité zimní krytí před deštěm a střídáním tání a mrazu. Hnojení má být střídmé, vhodné jsou nízké dávky kompostu nebo hnojiv s menším podílem dusíku, aby se listy nevyklápěly a nezahnívaly. Květní stvoly lze po odkvětu odstranit, případně se mohou odstraňovat už při nasazení, pokud je cílem delší životnost listové růžice. Mrazuvzdornost se u dobře odvodněných půd uvádí přibližně do -20 °C, citlivější než mráz bývá zimní vlhkost. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do října, nejlépe do prohřáté půdy na jaře nebo na přelomu léta a podzimu. Doporučený rozestup je 45–50 cm, což odpovídá asi 4–5 ks na m². Rostlina bývá méně atraktivní pro spárkatou zvěř a v suchých záhonech se uplatní i bez pravidelného řezu.

Autor: Nikol | Revize: 5.2. 2026