Šalvěj hajní 'Schneehügel' - Salvia nemorosa 'Schneehügel'

Detailní popis produktu

Šalvěj hajní 'Schneehügel' - dlouhověká stepní trvalka z teplejších oblastí střední a jihovýchodní Evropy a ze západní Asie, kde osidluje výhřevné stráně, suché louky a kamenité okraje stepí s dobrou drenáží. Kultivar 'Schneehügel' byl vybrán v Německu jako bělokvětá forma, u níž název připomíná „sněhový kopec“ a často se uvádí jako sport kultivaru 'Blauhügel'. Vytváří husté, kompaktní trsy přibližně 40–60 cm vysoké v květu a 30–45 cm široké. Listy jsou podlouhle vejčité až kopinaté, jemně vrásčité, středně zelené až šedozelené, po promnutí aromatické. Od května do července vyrůstají vzpřímené stvoly s úzkými klasy čistě bílých dvoupyských květů, které se otevírají postupně odspodu. Květy sedí v přeslenech a tmavší kalichy mohou jemně rámovat bělost koruny, takže i po odkvětu jednotlivých květů zůstává klas dekorativní. Po odkvětu může nasadit semena a v teplých polohách se někdy objeví nenápadný samovýsev, který se omezuje včasným seříznutím květenství. Suché nadzemní části se odstraňují na jaře, aby nové výhony rychle obrážely a trs se nezapařoval. Rostlina je včelomilná a navštěvují ji i motýli, květenství se uplatňuje také k řezu. V kompozici funguje jako světlý „předěl“ mezi modrofialovými trvalkami a stříbřitým olistěním, například s levandulí, šantou, řebříčky, třapatkami a okrasnými travami, u růží vytváří čistý vertikální rytmus.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce a půdu s rychlým odvodem vody, ideální je štěrkovitá či písčitá směs s drenáží. Vyhovuje pH přibližně 6,5–8 a stanoviště s teplem a prouděním vzduchu, kde listy po dešti rychle osychají. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě, po zakořenění dobře snáší přísušek. Naopak dlouhodobé zimní podmáčení a těžké jíly vedou k hnilobám krčku a úhynům. V podmínkách ČR se osvědčuje výsadba do vyvýšených záhonů nebo do štěrkového mulče, u nádob je důležité zimní krytí před deštěm a střídáním tání a mrazu. Hnojení má být střídmé, vhodné jsou nízké dávky kompostu nebo hnojiv s menším podílem dusíku, aby se listy nevyklápěly a nezahnívaly. Květní stvoly lze po odkvětu odstranit, případně se mohou odstraňovat už při nasazení, pokud je cílem delší životnost listové růžice. Mrazuvzdornost se u dobře odvodněných půd uvádí přibližně do -20 °C, citlivější než mráz bývá zimní vlhkost. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do října, nejlépe do prohřáté půdy na jaře nebo na přelomu léta a podzimu. Doporučený rozestup je 45–50 cm, což odpovídá asi 4–5 ks na m². Rostlina bývá méně atraktivní pro spárkatou zvěř a v suchých záhonech se uplatní i bez pravidelného řezu.

Autor: Nikol | Revize: 5.2. 2026