Šalvěj lékařská 'Aureomaculata' - Salvia officinalis 'Aureomaculata' Salvia officinalis 'Aureomaculata'

Detailní popis produktu

Šalvěj lékařská 'Aureomaculata' - kultivar 'Aureomaculata' je pestrolistá forma často označovaná jako „zlatá šalvěj“ a je ceněná hlavně pro nepravidelně zlatozeleně panašované listy. Rostlina tvoří dřevnatý, kompaktní polokeř obvykle 35–45 cm vysoký a podobně široký. Listy jsou vstřícné, eliptické až obvejčité, jemně plstnaté, na líci lehce vrásčité a po promnutí výrazně aromatické. Panašování se během sezony mění od světle žlutých skvrn po teplejší zlaté tóny, na slunci bývá kresba nejzřetelnější. V červnu až červenci vyrůstají nad olistěním krátké klasy s fialovomodrými dvoupyskými květy, které poskytují nektar a pyl opylovačům. Olistění se používá čerstvé i sušené jako koření, nejvoňavější bývá před kvetením. V tradičním bylinářství se šalvěj využívá pro obsah silic a polyfenolů, včetně látek jako thujon, cineol či kafr, v zahradním textu však zůstává důležitá hlavně chuť a vůně. Pestrolisté formy bývají o něco méně vzrůstné než běžná zelenolistá šalvěj, zato působí jako světlý akcent v bylinkové části zahrady, u štěrkových cest i v nádobách na terase. V kompozicích dobře ladí se levandulí a dalšími suchomilnými trvalkami, kde se uplatní kontrast panašovaných listů.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce a půdu s rychlým odvodem vody, ideální je štěrkovitá či písčitá směs s drenáží. Vyhovuje pH přibližně 6,5–8 a stanoviště s teplem a prouděním vzduchu, kde listy po dešti rychle osychají. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě, po zakořenění dobře snáší přísušek. Naopak dlouhodobé zimní podmáčení a těžké jíly vedou k hnilobám krčku a úhynům. V podmínkách ČR se osvědčuje výsadba do vyvýšených záhonů nebo do štěrkového mulče, u nádob je důležité zimní krytí před deštěm a střídáním tání a mrazu. Hnojení má být střídmé, vhodné jsou nízké dávky kompostu nebo hnojiv s menším podílem dusíku, aby se listy nevyklápěly a nezahnívaly. Květní stvoly lze po odkvětu odstranit, případně se mohou odstraňovat už při nasazení, pokud je cílem delší životnost listové růžice. Mrazuvzdornost se u dobře odvodněných půd uvádí přibližně do -20 °C, citlivější než mráz bývá zimní vlhkost. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do října, nejlépe do prohřáté půdy na jaře nebo na přelomu léta a podzimu. Doporučený rozestup je 45–50 cm, což odpovídá asi 4–5 ks na m². Rostlina bývá méně atraktivní pro spárkatou zvěř a v suchých záhonech se uplatní i bez pravidelného řezu.

Autor: Nikol | Revize: 5.2. 2026