Šalvěj lékařská 'Purpurascens' - Salvia officinalis 'Purpurascens' Salvia officinalis 'Purpurascens'

Detailní popis produktu

Šalvěj lékařská 'Purpurascens' - tuto trvalku oceníte především pro její zeleno-šedé listy s nádechem fialových odstínů. Kultivar 'Purpurascens' patří k tradičně pěstovaným purpurovolistým formám a je ceněn pro kontrastní zbarvení rašících výhonů. Vytváří polodřevitý, aromatický keřík s kompaktním habitem přibližně 40–60 cm na výšku a 40–60 cm do šířky. Listy jsou podlouhle eliptické, jemně plstnaté, v mládí vínově až fialově tónované, postupně přecházejí do šedozelené. Od června do července se nad listy objevují klasy dvoupyských květů v odstínech fialové až lila, které vyhledávají včely a další opylovači. Jedlé listy se používají čerstvé i sušené, dobře ladí s pečenou zeleninou, masem i luštěninami, u nálevu se uplatní výrazné silice. Aroma a chuť souvisejí hlavně s obsahem silic, mezi které patří například thujon, cineol a kafr, a také s tříslovinami a rozmarýnovou kyselinou, které se v rostlinách běžně studují pro jejich antioxidační potenciál. V zahradních kompozicích se uplatní v bylinkových záhonech, ve štěrkových výsadbách středomořského typu, na okraje cest i do nádob, kde dobře vypadá s levandulí, santolinou nebo mateřídouškou.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce a půdu s rychlým odvodem vody, ideální je štěrkovitá či písčitá směs s drenáží. Vyhovuje pH přibližně 6,5–8 a stanoviště s teplem a prouděním vzduchu, kde listy po dešti rychle osychají. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě, po zakořenění dobře snáší přísušek. Naopak dlouhodobé zimní podmáčení a těžké jíly vedou k hnilobám krčku a úhynům. V podmínkách ČR se osvědčuje výsadba do vyvýšených záhonů nebo do štěrkového mulče, u nádob je důležité zimní krytí před deštěm a střídáním tání a mrazu. Hnojení má být střídmé, vhodné jsou nízké dávky kompostu nebo hnojiv s menším podílem dusíku, aby se listy nevyklápěly a nezahnívaly. Květní stvoly lze po odkvětu odstranit, případně se mohou odstraňovat už při nasazení, pokud je cílem delší životnost listové růžice. Mrazuvzdornost se u dobře odvodněných půd uvádí přibližně do -20 °C, citlivější než mráz bývá zimní vlhkost. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do října, nejlépe do prohřáté půdy na jaře nebo na přelomu léta a podzimu. Doporučený rozestup je 45–50 cm, což odpovídá asi 4–5 ks na m². Rostlina bývá méně atraktivní pro spárkatou zvěř a v suchých záhonech se uplatní i bez pravidelného řezu.

Autor: Nikol | Revize: 5.2. 2026