Šalvěj lékařská 'Purpurea' Salvia officianalis 'Purpurea'

Detailní popis produktu

Šalvěj lékařská 'Purpurea' - stálezelený až poloopadavý kultivar šalvěje lékařské, který spojuje užitkovou i okrasnou hodnotu. V dospělosti dorůstá přibližně 40–60 cm výšky a 50–70 cm šířky a vytváří kompaktní, hustě větvený polokeř s částečně dřevnatějící bází. Mladé listy mají sytě purpurové až vínové zbarvení, během sezóny se mění do zelenofialových odstínů se stříbřitým nádechem. Listy má podlouhlé, jemně plstnaté a silně aromatické, s typickou kořenitou vůní a lehce nahořklou chutí využívanou v kuchyni při úpravě masa, těstovin i bylinkových směsí. V květnu až červnu vyrůstají nad olistěním vzpřímené klasy modrofialových květů, které lákají včely a další opylovače. Kultivar se uplatní v bylinkových a štěrkových záhonech, ve smíšených trvalkových kompozicích i v nádobách na terasách. Dobře kontrastuje se stříbrolistými druhy, levandulemi či okrasnými travinami. Vyžaduje plné slunce a lehkou, dobře propustnou půdu s pH přibližně 6,5–7,5. Nesnáší dlouhodobé přemokření, naopak dobře zvládá sušší podmínky. Mrazuvzdornost se pohybuje okolo −18 až −20 °C, v chladnějších oblastech se doporučuje zimní kryt kořenové zóny. Pravidelný jarní řez podporuje kompaktní růst a obnovu vybarvení listů.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce a půdu s rychlým odvodem vody, ideální je štěrkovitá či písčitá směs s drenáží. Vyhovuje pH přibližně 6,5–8 a stanoviště s teplem a prouděním vzduchu, kde listy po dešti rychle osychají. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě, po zakořenění dobře snáší přísušek. Naopak dlouhodobé zimní podmáčení a těžké jíly vedou k hnilobám krčku a úhynům. V podmínkách ČR se osvědčuje výsadba do vyvýšených záhonů nebo do štěrkového mulče, u nádob je důležité zimní krytí před deštěm a střídáním tání a mrazu. Hnojení má být střídmé, vhodné jsou nízké dávky kompostu nebo hnojiv s menším podílem dusíku, aby se listy nevyklápěly a nezahnívaly. Květní stvoly lze po odkvětu odstranit, případně se mohou odstraňovat už při nasazení, pokud je cílem delší životnost listové růžice. Mrazuvzdornost se u dobře odvodněných půd uvádí přibližně do -20 °C, citlivější než mráz bývá zimní vlhkost. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do října, nejlépe do prohřáté půdy na jaře nebo na přelomu léta a podzimu. Doporučený rozestup je 45–50 cm, což odpovídá asi 4–5 ks na m². Rostlina bývá méně atraktivní pro spárkatou zvěř a v suchých záhonech se uplatní i bez pravidelného řezu.

Autor: Jana | Revize: 19.2. 2026