Šalvěj lékařská - Salvia officinalis Salvia officinalis

Detailní popis produktu

Šalvěj lékařská - aromatický polokeř z čeledi hluchavkovitých, původem ze Středomoří a balkánské oblasti, kde osidluje výhřevné stráně a skalnaté terasy s chudší, často vápenitou půdou. V zahradě vytváří dřevnatý, kompaktní keřík přibližně 40–60 cm vysoký i široký. Listy jsou vstřícné, eliptické až kopinaté, na líci jemně vrásčité a plstnaté, díky čemuž působí šedozeleně až stříbřitě. Po promnutí intenzivně voní díky obsahu silic a dalších aromatických látek. Od června do července se nad olistěním objevují krátké klasy dvoupyských květů v modrofialové škále, bohatě navštěvované včelami. Listy se používají čerstvé i sušené jako koření, aroma je nejvýraznější těsně před kvetením. Díky stříbřitému tónu listů působí jako světlý akcent ve štěrkových výsadbách i v nádobách a dobře ladí s levandulí, tymiánem, rozmarýnem, řebříčky a okrasnými travami. Olistění často přetrvává i mírnější zimu a na jaře rychle znovu obrůstá. Pro kuchyň se sklízí jednotlivé listy nebo krátké výhony, při sušení ve stínu si lépe uchová vůni i barvu. Květenství se uplatní i k řezu do jednoduchých letních vazeb. V bylinářství bývá ceněna pro obsah silic a hořčin, v zahradě však zůstává klíčová její chuť, vůně a odolnost vůči suchu na dobře odvodněných stanovištích.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce a půdu s rychlým odvodem vody, ideální je štěrkovitá či písčitá směs s drenáží. Vyhovuje pH přibližně 6,5–8 a stanoviště s teplem a prouděním vzduchu, kde listy po dešti rychle osychají. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě, po zakořenění dobře snáší přísušek. Naopak dlouhodobé zimní podmáčení a těžké jíly vedou k hnilobám krčku a úhynům. V podmínkách ČR se osvědčuje výsadba do vyvýšených záhonů nebo do štěrkového mulče, u nádob je důležité zimní krytí před deštěm a střídáním tání a mrazu. Hnojení má být střídmé, vhodné jsou nízké dávky kompostu nebo hnojiv s menším podílem dusíku, aby se listy nevyklápěly a nezahnívaly. Květní stvoly lze po odkvětu odstranit, případně se mohou odstraňovat už při nasazení, pokud je cílem delší životnost listové růžice. Mrazuvzdornost se u dobře odvodněných půd uvádí přibližně do -20 °C, citlivější než mráz bývá zimní vlhkost. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do října, nejlépe do prohřáté půdy na jaře nebo na přelomu léta a podzimu. Doporučený rozestup je 45–50 cm, což odpovídá asi 4–5 ks na m². Rostlina bývá méně atraktivní pro spárkatou zvěř a v suchých záhonech se uplatní i bez pravidelného řezu.

Autor: Nikol | Revize: 5.2. 2026