Sápa hlíznatá - Phlomis tuberosa

Detailní popis produktu

Sápa hlíznatá - vytrvalá hlíznatá trvalka z čeledi hluchavkovitých, původem od východní a jihovýchodní Evropy až po západní a střední Asii. V přírodě vyhledává výslunné svahy, suché trávníky a lesní lemy na hlubších, často bazických půdách, v našich podmínkách zejména na spraších. V ČR je původní druh nejteplejších oblastí a ve volné přírodě patří mezi chráněné rostliny, proto se v zahradách pěstují pouze rostliny z kultury. Oddenek nese drobné kulaté hlízky, z nichž na jaře obrůstá přízemní růžice velkých, na bázi srdčitých listů s výraznou žilnatinou. Z trsu vyrůstají vzpřímené čtyřhranné lodyhy, často vínově zbarvené, které v zahradních podmínkách obvykle dosahují 80–120 cm, v úživné půdě až 150 cm. Šířka trsu bývá 45–60 cm. V červnu a červenci se na stoncích skládají lichopřesleny růžovofialových květů do „pater“, takže rostlina působí jako svislá kresba i ve štěrkových záhonech. Květy poskytují nektar a pyl včelám, čmelákům i motýlům. Listy jsou zelené, hrubší a po promnutí aromatické. Odkvetlé semeníky zůstávají dekorativní do zimy a v suchu drží tvar, což je cenné i v přírodně laděných výsadbách. V kompozici ladí s okrasnými travinami, šalvějemi, řebříčky a rozchodníky.

Pěstování: Preferuje plné slunce, případně lehký polostín v závětří, kde se stonky méně vyvracejí. Nejlépe prosperuje v propustné, hlubší půdě s vyšším podílem minerální složky, která po dešti rychle osychá. Vyhovuje jí i vápenitější podklad, doporučené pH je přibližně 6,5–8,0. Zálivka je důležitá hlavně po výsadbě, později rostlina snáší sucho lépe než dlouhodobé zamokření, zejména v zimě. Přihnojení stačí mírné, na jaře kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem s nižším podílem dusíku. Porost se na konci zimy obvykle seřezává u báze, případně se ponechávají suchá květenství přes zimu jako zimní struktura. Mulč ze štěrku udržuje krček suchý a omezuje plevel. Pěstování v nádobě je možné v hlubším květináči s drenážní vrstvou a minerálním substrátem, v zimě je vhodná ochrana nádoby proti promrznutí. Výsadba se provádí nejčastěji březen–květen nebo září–říjen, rozestupy 45–60 cm odpovídají zhruba 3–5 rostlinám na m². Vyzrálé trsy bývají mrazuvzdorné přibližně do -23 až -25 °C, mladé rostliny prospívají s lehkou přikrývkou chvojím při holomrazech. Z chorob se může objevit padlí při zahuštění a ve vlhku hniloby kořenů, občas se objevují mšice na mladých výhonech. Prevencí je slunce, vzdušnost a drenáž. Rostlina je bez trnů.

Autor: Nikol | Revize: 12.1. 2026