Saturejka horská - Satureja montana Satureja montana

Detailní popis produktu

Saturejka horská - vytrvalý aromatický polokeř z čeledi hluchavkovitých, původem ze suchých, kamenitých strání a světlých porostů Středomoří a jihovýchodní Evropy. Vytváří kompaktní, hustě větvené keříky s dřevnatou bází, které v našich podmínkách dorůstají obvykle 20–40 cm na výšku a 30–50 cm do šířky. Listy jsou úzké, vstřícné, tmavě zelené až šedozelené a při promnutí uvolňují pepřově kořeněnou vůni. Od července do září nasazuje drobné květy v krátkých klasech, nejčastěji bílé až světle fialové, které působí jemně, ale poskytují nektar a patří k vyhledávaným zdrojům pro včely. V kuchyni se používají mladé konce výhonů a listy, čerstvé i sušené, zejména k luštěninám, omáčkám a masům, chuť je výraznější než u saturejky zahradní. V pletivech se nachází silice bohaté na fenolické složky, které stojí za typickým aroma, tradiční bylinářství ji znalo jako koření i bylinu bez zdravotních tvrzení. V záhoně tvoří nízký, stálezelený lem, který hezky kontrastuje s levandulí, šalvějí či travinami a v zimě drží strukturu i barvu. Vůně je výrazná, květy spíše nenápadné, hlavní okrasný efekt dělá textura drobných lístků a stříbřitý nádech na slunci.

Pěstování: Nejlépe prospívá na plném slunci v teplém, vzdušném místě, kde půda rychle osychá. Vhodná je propustná písčitohlinitá až štěrkovitá zem s dobrou drenáží, spíše neutrální až zásaditá, orientačně pH 6,5–8,0. Zálivka je důležitá po výsadbě, později snáší sušší období lépe než přemokření, rizikem bývá hlavně mokrá zima a jarní tání. Pro zachování kompaktního tvaru se provádí jarní sestřih, při sklizni se odebírají mladé výhony, nejčastěji před kvetením a během léta. Hnojení bývá střídmé, v chudších půdách postačí tenká vrstva kompostu na jaře, přebytek dusíku vede k řidšímu růstu a slabší vůni. Rostliny se vysazují od března do října, s rozestupy 30–40 cm, což odpovídá přibližně 6–9 rostlinám na m². V nádobách se osvědčuje minerální substrát se štěrkem a drenážní vrstvou, zimní zálivka bývá minimální. Mrazuvzdornost je v ČR obvykle kolem -25 °C, při suchém stanovišti a dobrém odvodnění se uplatní i vyšší odolnost, na zamokřených půdách je vhodnější zimní ochrana krčku štěrkem. Choroby se objevují hlavně při dlouhodobém vlhku, typicky hniloby kořenů, škůdci bývají spíše okrajově mšice na mladých výhonech. Sušené listy se uchovávají v suchu a tmě, aby si aroma zachovalo sílu.

Autor: Nikol | Revize: 6.2. 2026