Smil italský 'Silberzwerg'

Detailní popis produktu

Smil italský Silberzwerg' - stálezelený, středomořský polokeř z čeledi hvězdnicovitých, v přírodě vázaný na slunné, větrné a suché stráně, skalní terasy a křovinaté makchie s kamenitým podložím. Zahradně se pěstuje pro stříbřité olistění a kořennou vůni, která se uvolňuje zejména za tepla. Kultivar 'Silberzwerg' patří mezi nižší formy a vytváří hustý, na bázi dřevnatý keřík s jemně šedoplstnatými, úzkými listy v odstínu stříbřitě šedozelené. V dospělosti mívá přibližně 0,25–0,4 m na výšku a 0,3–0,45 m na šířku, díky čemuž slouží jako přehledný okraj záhonu nebo výplň mezi kameny. Od června do srpna se nad olistěním zvedají krátké stonky s drobnými žlutými úbory, které se otevírají postupně a přitahují včely a drobné samotářské druhy. Listy obsahují silice s charakteristickou vůní připomínající kari nebo maggi. V kuchyni se používají střídmě do omáček, luštěnin a pečené zeleniny, častěji se však uplatňují v sušených svazcích a v parfumerii nebo při výrobě aromatických olejů. V kompozici dobře navazuje na levandule, tymiány, santoliny, šalvěje, rozchodníky a okrasné trávy, kde zvýrazní strukturu štěrku a zjemní přechod mezi trvalkami a kamenem, podobně jako rozmarýn, ale s jemnějším listem.

Pěstování: Pro pěstování se osvědčuje plné slunce, závětří a půda s vynikající drenáží, ideálně písčitá až štěrkovitá. Vyhovuje pH přibližně 6,5–8 a spíše chudší zem, ve které výhony lépe vyzrávají a rostlina méně vyholuje. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě, později porost dobře snáší sucho a škodí mu dlouhodobné přemokření. Mulč ze štěrku nebo drceného kamene pomáhá udržet krček suchý a omezuje zaplevelení. Hnojení se volí střídmě, u nádob postačí mírná dávka vyváženého hnojiva na jaře, substrát je vhodné odlehčit perlitem nebo hrubým pískem. Po odkvětu se obvykle provádí lehké zkrácení výhonů, aby se podpořilo zahuštění a udržel kompaktní tvar. Sběr olistěných konců výhonů pro koření se nejčastěji provádí od května do srpna, kdy je aroma nejvýraznější. V podmínkách ČR se mrazuvzdornost pohybuje přibližně do -12 až -17 °C, klíčové je však suché zimování bez stojaté vody u kořenů. V chladnějších a vlhčích polohách se používá suchý zimní kryt z chvojí nebo netkané textilie, případně se rostliny v nádobách přezimují světlé při 5–10 °C s omezenou zálivkou. Výsadba se nejčastěji provádí od dubna do června nebo na přelomu srpna a září, doporučený rozestup je 30–40 cm, což odpovídá přibližně 6–9 rostlinám na m². Ze škůdců se objevují hlavně mšice na mladých výhonech, z chorob bývá problémem hniloba kořenů při zimní vlhkosti.

Autor: Nikol | Revize: 26.1. 2026