Smrk omorika 'Roter Austrieb' Picea omorika 'Roter Austrieb'

Detailní popis produktu

Smrk omorika 'Roter Austrieb' - představuje unikátní selekci smrku pocházejícího z horských oblastí Balkánu, jejíž hlavní předností je výrazná proměnlivost barvy nového jehličí. Strom vytváří hustý, úzce kuželovitý až pyramidální habitus s pevným středovým kmenem a mírně převislými větvemi s nahoru zakřivenými konci. Růst je kompaktní a spíše pomalejší – v 10 letech dosahuje obvykle výšky kolem 150 až 200 cm, v plné dospělosti do 300 cm a šířky 100 až 150 cm. Krajinářskou atrakcí je jarní rašení (duben až květen). Mladé výhony se probouzejí v zářivých, temně červených, purpurových až vínově hnědých tónech, čímž vytvářejí úchvatný kontrast se starším olistěním. Během 3 až 4 týdnů červený odstín postupně přechází do tmavě zelené. Zralé jehlice jsou ploché, tuhé, na líci leskle tmavě zelené a na rubu vybavené dvěma křídově bílými pruhy, což dává celé rostlině půvabný dvoubarevný stříbřito-zelený vzhled po zbytek roku. V dospělosti se mohou tvořit drobné, v mládí fialové šišky. Předností kultivaru je jedinečný barevný efekt, přirozená odolnost vůči městskému prostředí i nepříznivému počasí a plná mrazuvzdornost do -30 °C. Tvarovací řez není nutný. Při výsadbě do trvalkových či jehličnatých skupin se doporučuje spon 150 až 200 cm. V zahradní architektuře se uplatňuje jako nádherná jarní solitéra v předzahrádkách, na okrajích vřesovišť, ve skalkách, v japonských kompozicích i ve větších pěstebních nádobách na terasách.

Smrk omorika - tato vznešená kráska s úzkou, štíhlou korunou a jemným jehličím dovede proměnit každý prostor v dokonalý odraz divoké přírody. Je známá také jako srbská jedle. Strom s aristokratickým vzezřením a nezaměnitelnou siluetou, který dodává zahradě nejen vertikální dynamiku, ale i pocit pradávného klidu. Pochází z odlehlých horských oblastí západního Srbska a východní Bosny a Hercegoviny, kde se roste na strmých srázech a údolích. Ohrožená kráska, která přežívá v malých, izolovaných populacích a je dnes chráněna jako vzácný druh. Díky své adaptabilitě a nenáročnosti se omorika stala oblíbenou volbou nejen pro parky a veřejná prostranství, ale i pro soukromé zahrady. Smrk omorika je jeden z nejotužilejších smrků. Je schopný růst na široké škále půd včetně kyselých a písčitých. Dokáže růst i na sušších štěrkových stanovištích. Má pomalý růst a nesnese zastínění. Stálezelený strom vysoký 20-35 m, výjimečně až 40 m, s kmenem o průměru až 1 m. Jehlice jsou 10-20 mm dlouhé, tmavě zelené, na spodu se dvěma širokými stříbřitými pásky. Šišky má 4–-7 cm dlouhé, zprvu fialovo-purpurové, později zbarvené do skořicové, na větvičce vyrůstají po dvou až pěti.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Lucie | Revize: 20.10. 2026