Smrk pichlavý 'Glauca Compacta' Picea pungens 'Glauca Compacta'

Detailní popis produktu

Smrk pichlavý 'Glauca Compacta' - stálezelený, pomalu rostoucí kultivar smrku pichlavého, který vznikl v USA před rokem 1972 a je spojen se jménem pěstitele Thuem. První odborná publikace kultivaru pochází z roku 1979. Původní druh pochází ze Skalnatých hor Severní Ameriky, kde osidluje chladnější horská údolí, svahy a okolí vodních toků. Kultivar v mládí vytváří hustý, zaoblený až široce kuželovitý tvar, později se zvýrazňuje terminál a koruna získává pravidelnější kuželovitý obrys. Růst je zpočátku pomalý, přibližně 8–15 cm za rok. V deseti letech mívá kolem 1 m výšky a 0,7–1 m šířky, ve vysokém věku může dosáhnout přibližně 3–5 m výšky a 2–3 m šířky. Krátké, pevné větve nesou tuhé, čtyřhranné a výrazně pichlavé jehlice dlouhé až kolem 3 cm. Sytě modré až stříbřitě modré zbarvení zůstává dekorativní celý rok a na plném slunci bývá nejvýraznější. Jarní přírůstky jsou světlejší a kontrastují se starším jehličím. V dubnu až květnu se na starších rostlinách objevují nenápadné samčí a samičí šištice, později se mohou vyvinout převislé válcovité šišky, které po dozrání hnědnou. Kultivar se uplatní v solitérní výsadbě v menších a středně velkých zahradách, v předzahrádkách, ve štěrkových výsadbách i u moderní architektury. Dobře vyniká vedle tmavozelených jehličnanů, borovic, jalovců nebo dřevin s vínovým olistěním a díky stálezelenému charakteru drží kompozici i v zimě.

Smrk pichlavý, také se mu říká stříbrný smrk. Krásný jehličnatý strom, který pochází ze Severní Ameriky, kde roste na březích horských řek a také na bažinatých místech. Daří se mu jak v půdách černozemních ve stepním pásu, tak i na rašelinových a zamokřených půdách. Jehlice má delší, tuhé a silně pichlavé. Barvu mají matně zelenou, sivozelenou až stříbřitě bělavou, na každé straně mají 3-6 řad průduchů. Šišky jsou měkké, válcovitě podlouhlé, v mládí obvykle zelené, zralé světle hnědé. Dorůstá 30 m, vzácně až 50 m. Koruna je hustě zavětvena vodorovnými, kuželovitými větvemi. Jedná se o jeden z nejoblíbenějších, sadovnicky využívaných smrků, a to jak v parcích, tak i malých zahrádkách. Pěstuje se v mnoha kultivarech. Hlavně kultivary se sivým nebo modrosivým jehličím jsou velmi dekorativní, zejména v mladém věku, tj. do 20-30 let. Roste poměrně dobře i v znečištěném ovzduší velkých měst a blízko továren, kde jiné jehličnany trpí. Díky pomalému růstu se hodí i do malých zahrádek.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Kristýna | Revize: 17.09. 2026