Smrk sitka 'Gelert' Picea sitchensis 'Gelert'

Detailní popis produktu

Smrk sitka 'Gelert' - zakrslý kultivar smrku sitka, který vnáší do výsadeb jemnou eleganci a kompaktní texturu. Tento jehličnan se vyznačuje velmi pomalým, téměř až plazivým růstem v mládí, který se postupně formuje do hustého, polokulovitého až mírně nepravidelného habitu. Větve jsou hustě olistěné a rostou v mnoha patrech, což vytváří pocit stability a hustoty. Jehlice jsou krátké, tuhé, ostré a hustě uspořádané kolem větví. Charakteristickým znakem tohoto druhu jsou spodní strany jehlic, které nesou stříbřitý nádech, což v kombinaci s tmavě modrozeleným svrškem vytváří vizuálně působivý kontrast a hloubku barev. Tato dřevina dosahuje v dospělosti výšky přibližně 1 až 1,5 metru při šířce kolem 1,5 metru, což ji předurčuje pro výsadbu do skalek, vřesovišť, k jezírkům nebo jako dominantní prvek do větších kamenných nádob na terasách. Kultivar 'Gelert' nevyžaduje řez, neboť si přirozeně udržuje hustou a pravidelnou formu, která nepodléhá rozvolňování. V zahradních kompozicích se dobře kombinuje s drobnějšími trvalkami, jako jsou lomikameny, koniklece, nízké bochánky floxů či okrasné traviny, které podtrhnou jeho severský charakter. Svou barvou dokáže oživit i stinnější kouty zahrady, kde tmavší odstíny zelené působí uklidňujícím dojmem.

Smrk sitka je velký jehličnatý stálezelený strom, který dorůstá výšky do 80 m a obvodu okolo 5 m. Jedná se o jednoznačně nejvyšší smrk, pochází ze Severní Ameriky. Mimo svou původní oblast výskytu je sitka ceněná pro svůj rychlý růst a přizpůsobivost chudým půdám, na kterých ostatní stromy růst nemohou. V ideálních podmínkách může sitka růst až jeden a půl metru za rok. Koruna mladých stromů je široká a kuželovitá, se stářím však nabývá válcovitého tvaru. Má zajímavé šišky, jsou zpočátku zelené nebo rudé a dozrávají do bledě hnědé barvy. Jeho jehlice jsou kratší, nepříliš pichlavé se stříbro-zeleným nádechem. Pěstuje se v mnoha kultivarech. Hlavně odrůdy se sivým nebo modrosivým jehličím jsou velmi dekorativní, zejména v době rašení, protože jeho mladé rašící větvičky mají nádherný kulatý tvar a směle mohou konkurovat nejkrásněji kvetoucím, listnatým keřům. Roste poměrně dobře i v znečištěném ovzduší velkých měst a blízko továren, a to i na velmi chudých půdách, kde se jiným jehličnanům nedaří.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 12.6. 2026