Smrk sitka 'Tenas' Picea sitchensis 'Tenas'

Detailní popis produktu

Smrk sitka 'Tenas' - kultivar se vyznačuje extrémně pomalým, až zakrslým růstem. V deseti letech dosahuje obvykle výšky kolem 30 až 40 centimetrů při podobné šířce, přičemž jeho habitus je mimořádně hustý, široce polštářovitý až polokulovitý. Krátké, tuhé a ostře špičaté jehlice jsou na horní straně nápadně stříbřitě modré, zatímco jejich spodní strana vykazuje výrazné bílé pruhy průduchů. Tato kombinace barev vytváří pod slunečními paprsky unikátní vizuální efekt, kdy celá rostlina působí jako jemně namrzlá či zářivě stříbřící se. V zahradní architektuře se uplatňuje především jako výrazný solitér v malých prostorech, jako nezaměnitelná dominanta skalek, vřesovišť či jako stálý, celoročně dekorativní prvek v nádobách na terasách a balkonech. Díky své neobyčejné hustotě a pravidelnému, paprskovitému větvení si tento kultivar uchovává svůj úhledný, geometricky přesný tvar po celá desetiletí bez nutnosti zásahů. V kompozicích skvěle doplňuje nízké trvalky, vřesy nebo vřesovce, kterým dodává potřebný vertikální i strukturní kontrast, jenž vynikne zejména v kombinaci s tmavšími odstíny olistění ostatních zahradních dřevin.

Smrk sitka je velký jehličnatý stálezelený strom, který dorůstá výšky do 80 m a obvodu okolo 5 m. Jedná se o jednoznačně nejvyšší smrk, pochází ze Severní Ameriky. Mimo svou původní oblast výskytu je sitka ceněná pro svůj rychlý růst a přizpůsobivost chudým půdám, na kterých ostatní stromy růst nemohou. V ideálních podmínkách může sitka růst až jeden a půl metru za rok. Koruna mladých stromů je široká a kuželovitá, se stářím však nabývá válcovitého tvaru. Má zajímavé šišky, jsou zpočátku zelené nebo rudé a dozrávají do bledě hnědé barvy. Jeho jehlice jsou kratší, nepříliš pichlavé se stříbro-zeleným nádechem. Pěstuje se v mnoha kultivarech. Hlavně odrůdy se sivým nebo modrosivým jehličím jsou velmi dekorativní, zejména v době rašení, protože jeho mladé rašící větvičky mají nádherný kulatý tvar a směle mohou konkurovat nejkrásněji kvetoucím, listnatým keřům. Roste poměrně dobře i v znečištěném ovzduší velkých měst a blízko továren, a to i na velmi chudých půdách, kde se jiným jehličnanům nedaří.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 15.6. 2026