Smrk sivý 'Coerulea Hudsonica' Picea glauca 'Coerulea Hudsonica'

Detailní popis produktu

Smrk sivý 'Coerulea Hudsonica' - zajímavý stálezelený jehličnan, který Vás zaujme na první pohled. Tento kultivar se pěstuje pro namodralé zbarvení krátkých jehlic, štíhle pyramidální až úzce kuželovitý habitus a schopnost tvořit šišky již od mladšího věku. Ověřený šlechtitel ani rok uvedení se v dostupných zdrojích spolehlivě neuvádí. Růst je pomalejší než u běžného lesního typu, přesto nejde o miniaturní jehličnan. V zahradních podmínkách může dorůst přibližně 20–25 m výšky a 5–7 m šířky, v menších výsadbách bývá dlouho výrazně nižší. Jehlice jsou krátké, tuhé, modrozelené až sivě modré, na výhonech směřují mírně vzhůru a dodávají koruně jemně ojíněný vzhled. Drobné mladé šišky mohou mít narůžovělý až světle hnědý tón, později hnědnou a působí dekorativně hlavně na mladých výhonech. Květy nejsou okrasně významné. Kultivar se hodí jako solitér do větších zahrad, parkových úprav a prostorných stálezelených kompozic. Dobře ladí s borovicemi, břízami, okrasnými travinami, vřesy a vřesovci. Jehlice jsou pichlavé.

Smrk sivý je známý také jako smrk bílý, je jehličnatý strom původem ze Severní Ameriky, který se vyznačuje pravidelným kuželovitým tvarem, hustým větvením a jemným, světle zeleným až modravě stříbřitým jehličím. Jehlice jsou krátké, tuhé, čtyřhranné, na větvích spirálovitě uspořádané a při rozemnutí příjemně voní. Díky svému zbarvení působí strom svěže a elegantně po celý rok. Ve své domovině dorůstá výšky až 20–30 metrů, v evropských podmínkách bývá nižší. Roste středně rychle a je velmi odolný vůči chladu, sněhu i větru, což z něj činí vhodnou volbu pro výsadby v horských a podhorských oblastech. Díky svému pravidelnému vzrůstu a zbarvení se často používá jako solitér, ve skupinových výsadbách, jako větrolam či ozdobný strom ve větších zahradách a parcích.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 22.6. 2026