Smrk sivý 'Sander's Blue' Picea glauca 'Sander's Blue'

Detailní popis produktu

Smrk sivý 'Sander's Blue' - zakrslý kultivar smrku sivého, často uváděný také jako Picea glauca var. albertiana 'Sander's Blue'. Původní druh roste od Aljašky přes Kanadu po sever USA, zejména v boreálních lesích a na chladnějších vlhčích stanovištích. Kultivar vznikl jako modře vybarvený sport oblíbeného kultivaru 'Conica'. Pěstuje se pro pomalý růst, hustou pravidelně kuželovitou korunu a krátké jehlice s ocelově modrým až modrosivým tónem na vnější straně výhonů. Uvnitř koruny zůstává jehličí tmavě zelené, což vytváří jemný dvoubarevný efekt. V 10 letech dorůstá přibližně 1,2 m výšky a 0,6 m šířky. Roční přírůstky se nejčastěji pohybují kolem 3–8 cm. V dospělosti lze počítat s výškou 1,8–2,5 m a šířkou 0,8–1,5 m. Květy nejsou okrasně významné a šišky se u mladých zakrslých rostlin objevují jen zřídka. Kultivar se uplatní jako solitér ve skalce, předzahrádce, vřesovišti, nádobě u vstupu nebo v kompozici s vřesy, vřesovci, zakrslými borovicemi, nízkými jalovci, kostřavami a mateřídouškou. Jehlice jsou pichlavé.

Smrk sivý známý také jako smrk bělokorý, je jehličnatý strom původem ze severní Ameriky, oblíbený pro svou odolnost a dekorativní vzhled. Dorůstá výšky 15 až 30 metrů a má kuželovitou, pravidelnou korunu. Jehlice jsou krátké, měkké a světle až stříbřitě zelené barvy, což mu dává typický „sivý“ odstín, po němž je pojmenován. Smrk sivý je velmi mrazuvzdorný a snáší i chladnější podnebí, zároveň je poměrně nenáročný na půdní podmínky, preferuje však dobře propustné, mírně kyselé až neutrální půdy. Vyžaduje slunné až polostinné stanoviště a je vhodný do větších zahrad, parků nebo jako součást lesních výsadeb. Díky své robustnosti a pěknému zbarvení je také často využíván jako vánoční stromek.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 22.6. 2026