Smrk sivý 'Xawery' Picea glauca 'Xawery'

Detailní popis produktu

Smrk sivý 'Xawery' - pomalu rostoucí stálezelený kultivar. Původní druh roste od Aljašky přes Kanadu po sever USA, zejména v boreálních lesích, podél vodních toků a na chladnějších stanovištích. U kultivaru se v dostupných zdrojích neuvádí šlechtitel ani rok uvedení. Rostlina vytváří hustý, pravidelně kuželovitý až nízce pyramidální habitus s kompaktním větvením. Roční přírůstek se nejčastěji pohybuje okolo 10 cm a v 10 letech dosahuje přibližně 1 m výšky. V dospělosti lze podle půdy, vláhy a prostoru počítat asi s 1,5–2 m výšky a 0,8–1,2 m šířky, v nádobách zůstává obvykle nižší. Jehlice jsou krátké, tužší, jasně zelené až zelenošedé, paprsčitě postavené kolem výhonů a dávají koruně jemnou, hustě kreslenou texturu. Květy nejsou okrasně významné a šišky se u mladých kompaktních rostlin objevují jen zřídka. Kultivar 'Xawery' se hodí jako štíhlý solitér do předzahrádky, skalky, vřesoviště, větší nádoby nebo jako celoroční bod v nižší stálezelené kompozici. Dobře ladí s vřesy, vřesovci, nízkými jalovci, zakrslými borovicemi, kostřavami, mateřídouškou a půdopokryvnými trvalkami. Jehlice jsou mírně pichlavé.

Smrk sivý známý také jako smrk bělokorý, je jehličnatý strom původem ze severní Ameriky, oblíbený pro svou odolnost a dekorativní vzhled. Dorůstá výšky 15 až 30 metrů a má kuželovitou, pravidelnou korunu. Jehlice jsou krátké, měkké a světle až stříbřitě zelené barvy, což mu dává typický „sivý“ odstín, po němž je pojmenován. Smrk sivý je velmi mrazuvzdorný a snáší i chladnější podnebí, zároveň je poměrně nenáročný na půdní podmínky, preferuje však dobře propustné, mírně kyselé až neutrální půdy. Vyžaduje slunné až polostinné stanoviště a je vhodný do větších zahrad, parků nebo jako součást lesních výsadeb. Díky své robustnosti a pěknému zbarvení je také často využíván jako vánoční stromek.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 22.6. 2026