Smrk ztepilý 'Nidiformis' Picea abies 'Nidiformis'

Detailní popis produktu

Smrk ztepilý 'Nidiformis' - starý zakrslý kultivar smrku. Kultivar byl nalezen ve školce Rulemann Grisson v Sasselheide u Hamburku a do pěstování se uvádí od roku 1904. Název vystihuje typický hnízdovitý tvar. Mladé rostliny jsou ploše kulovité, s věkem se koruna rozšiřuje, zplošťuje a uprostřed vytváří mělkou prohlubeň. Větve rostou hustě, vodorovně až mírně vystoupavě, konce mladých výhonů mohou lehce přepadat. Růst je pomalý, obvykle 5–10 cm za rok. V 10 letech dosahuje přibližně 0,4–0,6 m výšky a 0,9–1,2 m šířky. Starší rostliny mívají 1–1,2 m výšky a kolem 2 m šířky, ve velmi příznivých podmínkách mohou být po mnoha letech širší. Jehlice jsou krátké, tužší, hustě nahloučené na drobných výhonech. Jarní přírůstky raší světle zeleně, během léta přecházejí do středně až tmavě zelené. Květy nejsou nápadné a šišky se tvoří jen zřídka, u starších rostlin dozrávají do hněda. Kultivar se uplatní ve skalce, vřesovišti, předzahrádce, na svahu, u kamenů, ve větší nádobě i jako nízký stálezelený prvek mezi trvalkami.

Smrk ztepilý - jehličnatý strom, s kuželovitým habitem. Ve volné přírodě dokáže dorůst až do 50m výšky. V zahradních podmínkách standardně dorůstá do výšky 25m a šířky 7m. Kůra je v mládí hladká, hnědé barvy, v průběhu stárnutí je více šupinatá, rozpukaná, spíše šedo-hnědé barvy. Větve stromu vyrůstají v přeslenech. Samotné jehlice jsou tmavší, zelené barvy, na koncích zašpičatělé. Šišky jsou podlouhlé, nejprve rostou vzpřímeně, později se sklánějí směrem dolů. Žlutou barvu mají samčí šišky, načervenalé jsou samičí. 

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 23.6. 2026