Smrk ztepilý 'Pumila Glauca' Picea abies 'Pumila Glauca'

Detailní popis produktu

Smrk ztepilý 'Pumila Glauca' - zakrslý okrasný kultivar evropského smrku. Původ kultivaru není přesně doložen, v severoamerických zdrojích se uvádí, že byl ve větších zahradách a arboretech znám už od poloviny 19. století. Název spojuje nízký růst a modravý nádech jehličí. Habitus je v mládí kompaktní, ploše kulovitý až zaoblený, s věkem se rozšiřuje do nízké, klenuté a nepravidelně rozložité formy. Spodní větve bývají nízko vedené a široce rozprostřené, horní část zůstává zahuštěná. Růst je pomalý, u mladších rostlin jen několik centimetrů ročně. V 10 letech se obvykle počítá s výškou kolem 0,5–1 m a šířkou 1–1,5 m, starší rostliny mohou časem dorůst přibližně 1 m výšky a 2–3 m šířky. Jehlice jsou krátké, tužší, hustě uspořádané, zelené až modrozelené, s jemným šedavým nádechem. Jarní přírůstky bývají svěže zelené, později se barva zklidní do modrozeleného tónu. Květy nejsou nápadné, starší rostliny mohou tvořit hnědé válcovité šišky, mladé šištice bývají purpurové. Kultivar se uplatní ve skalce, vřesovišti, na svahu, v předzahrádce, u kamenů i jako nízký stálezelený prvek v menších zahradách.

Smrk ztepilý  - jehličnatý strom, s kuželovitým habitem. Ve volné přírodě dokáže dorůst až do 50m výšky. V zahradních podmínkách standardně dorůstá do výšky 25m a šířky 7m. Kůra je v mládí hladká, hnědé barvy, v průběhu stárnutí je více šupinatá, rozpukaná, spíše šedo-hnědé barvy. Větve stromu vyrůstají v přeslenech. Samotné jehlice jsou tmavší, zelené barvy, na koncích zašpičatělé. Šišky jsou podlouhlé, nejprve rostou vzpřímeně, později se sklánějí směrem dolů. Žlutou barvu mají samčí šišky, načervenalé jsou samičí. 

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 23.6. 2026