Sněženka Woronowova Galanthus woronowii

Detailní popis produktu

Sněženka Woronowova - kompaktní botanický kultivar sněženky s nápadně lesklými zelenými listy a bílými převislými květy. Přirozeně pochází z oblasti Kavkazu, severovýchodního Turecka a přilehlých částí západní Asie, kde roste ve světlých lesích, křovinách a vlhčích stanovištích s humózní půdou. V zahradě vytváří nízké trsy z cibulí, které se při vhodných podmínkách postupně rozrůstají. Listy jsou širší, páskovité, jasně až svěže zelené, často nápadně lesklé, což druh dobře odlišuje od sivozelené sněženky Elwesovy. V době květu dorůstá přibližně 10–15 cm do výšky a 8–15 cm do šířky. Květy jsou bílé, převislé, zvonkovité, tvořené třemi delšími vnějšími a třemi kratšími vnitřními okvětními lístky se zelenou kresbou. Kvete velmi časně, obvykle od února do března, podle průběhu zimy a polohy. Vůně je jemná, medová, nejlépe patrná za mírného počasí. Kultivar se uplatní pod opadavými stromy a keři, v hajních záhonech, skalkách, předzahrádkách, přírodních partiích i v menších nádobách. Díky lesklému olistění působí svěže i po odkvětu, dokud listy postupně nezatáhnou. Dobře se kombinuje s talovíny, krokusy, bramboříky, čemeřicemi, jaterníky, ladoňkami a drobnými kapradinami. Rostlina není určena ke konzumaci.

Pěstování: Vhodné umístění je v polostínu až na světlém stinném místě, ideálně pod opadavými dřevinami, kde mají rostliny v zimě a předjaří dostatek světla a v létě přirozený chladnější kryt. Půda má být humózní, propustná, mírně vlhká, ale dobře odvodněná, s pH přibližně 6,0–7,5. Cibule se vysazují nejčastěji od září do listopadu, přibližně 5–8 cm hluboko a 5–8 cm od sebe. Do plošnější výsadby se počítá asi 40–80 cibulí na m² podle požadované hustoty. Při výsadbě je vhodné zapracování listovky nebo vyzrálého kompostu, těžká půda potřebuje drenážní složku z písku či jemného štěrku. Po výsadbě se udržuje mírná vláha, během jarního růstu nesmí půda úplně vyschnout. V létě po zatažení listů sněženky snášejí sušší období lépe, ale dlouhodobé přeschnutí cibulí jim neprospívá. Hnojení je střídmé, vhodný je kompost, listovka nebo slabá dávka hnojiva pro cibuloviny po odkvětu. Listy se nechávají přirozeně zežloutnout a zatáhnout, protože zásobují cibuli pro další sezonu. Mulč z listovky pomáhá udržet vláhu a napodobuje lesní prostředí. V nádobě je nutný odtokový otvor, propustný substrát a ochrana před promrznutím i přemokřením. Mrazuvzdornost v půdě dosahuje přibližně -25 až -29 °C. Nejčastějšími problémy jsou zahnívání cibulí v mokré půdě, šedá hniloba, plíseň sněženková a poškození mladých listů slimáky.

Více na: Návod na pěstování cibulovin