Šťavel trojhranný Oxalis triangularis

Detailní popis produktu

Šťavel trojhranný - pochází z Jižní Ameriky, zejména z Brazílie, Paraguaye a severní Argentiny. Jde o hlíznatou až oddenkatou trvalku z čeledi kysličkovitých, která se pěstuje hlavně pro listový efekt. Vytváří přízemní trs bez nápadné nadzemní lodyhy, z něhož vyrůstají dlouze řapíkaté, trojčetné listy trojúhelníkového tvaru. Nejčastěji jsou sytě purpurové až vínové, někdy téměř černofialové, a během večera nebo při nedostatku světla se sklápějí, takže rostlina působí proměnlivě jako motýlí křídla v tichém pohybu. Od jara do léta, často od dubna do července, nese nad listy drobné nálevkovité květy v odstínech bílé, světle růžové až jemně levandulové. V dospělosti dorůstá přibližně 15–30 cm výšky a 25–40 cm šířky. Uplatní se v interiéru, v okenních truhlících, závěsných nádobách, na chráněných terasách i na okrajích letních výsadeb. V nádobových kompozicích dobře ladí se zelenolistými pokojovými rostlinami, stříbřitými listy a jemně kvetoucími balkonovkami. Listy i hlízky obsahují šťavelany, proto rostlina není určena ke konzumaci.

Pěstování: V podmínkách ČR se šťavel trojhranný pěstuje hlavně jako pokojová nebo přenosná rostlina, protože není spolehlivě mrazuvzdorný. Vyhovuje mu světlé stanoviště s rozptýleným světlem, ranním sluncem nebo lehkým polostínem, zatímco silný letní úpal může listy poškozovat. Substrát bývá nejvhodnější humózní, lehký a dobře propustný, s mírně kyselou až neutrální reakcí kolem pH 6,0–7,0. Během růstu potřebuje pravidelnou, ale střídmou zálivku, mezi jednotlivými dávkami vody je vhodné nechat povrch substrátu lehce proschnout. Přemokření podporuje zahnívání hlízek, dlouhé sucho omezuje růst a kvetení. Rostliny se vysazují do nádob nebo ven od května, kdy už nehrozí mrazíky, a letnit je lze zpravidla do září. V zimě se doporučuje přezimování v interiéru bez mrazu, případně období klidu po zatažení listů. Optimální teplota během vegetace se pohybuje přibližně mezi 15 a 25 °C, při poklesu pod 5 °C rostlina výrazně trpí. Ošetření se omezuje na odstraňování suchých listů a dělení hlízek při přesazování. Při hustší výsadbě do misek nebo záhonových lemů se používá asi 12–16 rostlin na m², rozestup kolem 20–25 cm. Ze škůdců se mohou objevit mšice, svilušky a smutnice, venku také slimáci, z chorob hlavně rzivost a hniloby při přemokření.

Autor: Nikol | Revize: 8.4. 2026