Stříbrocist Batandierův (ananasový janovec) - Argyrocytisus battandieri Argyrocytisus battandieri

Detailní popis produktu

Stříbrocist Batandierův (ananasový janovec) - dřevina z čeledi bobovitých pocházející ze severního Maroka, zejména z pohoří Střední Atlas. V přirozeném biotopu roste na horských svazích a v dubových a cedrových lesích přibližně mezi 1300 a 2100 m n. m., kde střídání slunce, větru a chudších půd podporuje kompaktní růst a dobré vyzrávání pletiv. V zahradě se pěstuje jako opadavý keř až menší stromek s vystoupavým, později rozložitým habitem. V dospělosti dosahuje zhruba 2,5–4 m výšky i šířky, tempo růstu je střední. Letorosty i trojčetné listy jsou hustě plstnaté a šedozelené až stříbřité, díky čemuž rostlina působí měkce a lépe snáší letní výhřev. Od června do července, někdy až do začátku srpna, nese vzpřímené hrozny 8–12 cm dlouhé z hluboce žlutých motýlovitých květů. Květy mají výraznou vůni připomínající ananas a v teplém počasí se šíří do okolí. Po odkvětu se tvoří chlupaté lusky, které prodlužují dekorativnost i v pozdním létě. Rostlina je včelomilná a uplatní se poblíž posezení, v suchomilných výsadbách a ve štěrkových záhonech. Dobře ladí s levandulemi, perovskií, šalvějemi, santolinou a s okrasnými travinami, kde vynikne kontrast stříbřitého olistění a žlutého květu. Všechny části, zejména semena, mohou při požití vyvolat mírné zažívací potíže.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce, teplo a závětří, nejlépe u jižní či západní stěny. Zásadní je lehká až střední, velmi dobře propustná půda, v zimě bez stojaté vody. Snáší širší škálu reakce půdy od kyselé po mírně zásaditou, orientačně pH 5,5–7,5, při výsadbě je užitečná drenážní vrstva štěrku a spíše minerální mulč. Zálivka se soustředí na první sezonu po výsadbě, později je dřevina poměrně odolná k suchu, naopak zimní vlhko a těžké jíly výrazně zvyšují riziko vymrzání i kořenových hnilob. Přihnojení se drží střídmé, přebytek dusíku vede k měkkému růstu a horšímu vyzrávání. Řez se omezuje na lehké zkrácení po odkvětu, aby se podpořilo větvení, staré dřevo hůře obráží. Rostliny se vysazují na jaře nebo začátkem podzimu, v chladnějších polohách se upřednostňuje jaro. Pro solitérní výsadbu se obvykle ponechává rozestup přibližně 1,5–2,5 m podle cílové velikosti. V teplejších oblastech ČR bývá mrazuvzdornost přibližně kolem -12 °C, krátkodobě může snést i okolo -15 °C, mladé rostliny jsou citlivější a často vyžadují zimní kryt a suché zimování bez mokrého sněhu. Možným problémem je namrzání výhonů při studeném větru, v suchu se může objevit sviluška, jinak bývá zdravotně nenáročný.

Autor: Kristýna | Revize: 10.02.2026