Šuškarda klasnatá - různé kultivary - Liatris spicata Liatris spicata

Detailní popis produktu

Šuškarda klasnatá - různé kultivary - rod vytrvalých, opadavých bylin z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), pocházející ze Severní Ameriky, kde se přirozeně vyskytují především na prériích, loukách a otevřených travnatých stanovištích. Vytváří pevné, vzpřímené trsy dorůstající přibližně 60–100 cm výšky a 30–50 cm šířky. Z podzemních hlízovitě ztlustlých stonkových útvarů vyrůstají pevné, jednoduché až slabě větvené lodyhy. Listy jsou střídavé, úzce čárkovité až kopinaté, přibližně 10–30 cm dlouhé, sytě zelené a celokrajné. Kvete zpravidla od července do září, nejbohatěji během července a srpna. Na koncích lodyh se vytvářejí hustá, vzpřímená, klasovitě uspořádaná květenství dlouhá přibližně 15–35 cm. Jsou složena z velkého množství drobných úborů, které obsahují trubkovité květy s nápadně vystupujícími čnělkami. Květy původního druhu mají růžově fialovou až purpurově fialovou barvu, zatímco zahradní kultivary mohou kvést také světle růžově nebo bíle. Charakteristickým znakem šuškardy je neobvyklý postup rozkvétání. Květenství se otevírají od vrcholu směrem dolů, na rozdíl od většiny ostatních klasovitě kvetoucích trvalek. Uplatňuje se ve smíšených trvalkových záhonech, prérijních a přírodně laděných výsadbách, venkovských zahradách i ve skupinových kompozicích. Květní stonky jsou vhodné k řezu do čerstvých kytic a lze je využít také v suchých aranžmá.

Pěstování: Šuškardě nejlépe vyhovuje slunné, teplé a vzdušné stanoviště. Pro bohaté kvetení potřebuje alespoň 6 hodin přímého slunečního světla denně. Snáší i lehký polostín, ale v něm může méně kvést a vytvářet slabší květní stonky. Vhodné je stanoviště chráněné před silným větrem, zejména u vyšších kultivarů.  Vyžaduje dobře propustnou, humózní, hlinitopísčitou až hlinitou půdu s přiměřeným obsahem živin. Nejlépe prospívá v mírně vlhké, ale nezamokřené půdě. Optimální půdní reakce je přibližně pH 5,5–7,0. V těžkých jílovitých půdách je vhodné zlepšit propustnost přidáním hrubšího písku, štěrku nebo jiné minerální složky. Dlouhodobé zamokření, zejména během zimy, může způsobovat zahnívání podzemních zásobních orgánů.  Zálivka je důležitá především po výsadbě a během intenzivního růstu. Rostlina má ráda rovnoměrně mírně vlhkou půdu, ale po zakořenění dobře snáší i krátkodobé sucho. Během delších období bez srážek je vhodné zalévat vydatněji, zejména v době tvorby květních stonků a poupat.  Na jaře lze přidat menší množství vyzrálého kompostu nebo mírnou dávku vícesložkového hnojiva pro kvetoucí trvalky.  Během kvetení lze průběžně odstraňovat odkvetlé květní klasy, čímž se podpoří upravený vzhled rostliny a někdy také tvorba dalších květů. Na podzim nebo časně na jaře se suché stonky seříznou přibližně 5–10 cm nad zemí. Starší trsy lze přibližně každé 3–4 roky rozdělit, nejlépe na jaře, aby si zachovaly vitalitu a bohaté kvetení.

Autor: Kamila | Revize: 20. 10. 2026