Svatolína rozmarýnolistá (olivové koření) Santolina viridis/rosmarinifolia

Detailní popis produktu

Svatolína rozmarýnolistá - tvoří nízké, hustě větvené polokeřovité trsy dorůstající asi 30 až 40 cm na výšku a obdobné šířky. Vyznačuje se úzkými, hluboce členěnými, světle zelenými až šedozelenými listy s jemně plstnatým povrchem, které jsou silně aromatické a po rozemnutí uvolňují charakteristickou kořenitou vůni připomínající olivy. Od června do srpna vyrůstají nad listy drobné kulovité úbory žlutobílé barvy na tenkých stoncích, jež si udržují dekorativní vzhled po mnoho týdnů. Rostlina je dlouhověká a mrazuvzdorná přibližně do −20 °C. Listy se používají jako koření zejména do středomořské kuchyně, do bylinkových olejů, másla, tvarohu, marinád, k masu, rybám, sýrům i zelenině a tradičně nacházejí uplatnění také v lidovém léčitelství. Vysazuje se přibližně 6 až 9 rostlin na m². Uplatní se jako lem záhonů, do bylinkových partií, skalek a suchomilných skupinových výsadeb. Pomáhá při léčbě kloubů, revmatismu a onemocnění pokožky.

Pěstování: Potřebuje lehkou, velmi dobře propustnou, spíše chudší půdu, ideálně písčitou až štěrkovitou s vyšším obsahem minerální složky. Klíčová je perfektní drenáž – trvale vlhké nebo těžké půdy vedou k vyhnívání kořenů. Nejlépe prospívá na plně slunném, teplém a chráněném stanovišti, kde si zachovává kompaktní růst a intenzivní vybarvení olistění. Zálivka má být střídmá, po zakořenění rostlina dobře snáší sucho. Hnojení se provádí velmi omezeně, nadbytek živin způsobuje vytahování výhonů a ztrátu kompaktního tvaru. Řez je důležitý pro udržení hustého habitu, lehký tvarovací řez se provádí po odkvětu případně na jaře před začátkem vegetace. Starší dřevnaté části je vhodné neseřezávat hluboko do starého dřeva. Při výsadbě více rostlin se doporučuje rozestup přibližně 40–50 cm. Druh je částečně mrazuvzdorný, v chladnějších oblastech je vhodná zimní ochrana proti vlhkosti a mrazu nebo pěstování na chráněném stanovišti.

Autor: Lucie | Revize: 13.2. 2026