Švestka 'Debrecínská muškátová' Prunus domestica 'Debrecínská muškátová'

Detailní popis produktu

Švestka 'Debrecínská muškátová' - stará maďarská odrůda spojená s Debrecínem. V 19. století ji z neznámého semenáče vypěstoval zahradník Paczelt János. V roce 1934 ji Pohl Ferenc pojmenoval a představil Maďarské pomologické komisi. Strom roste středně bujně až slaběji, vytváří širší korunu a dobře se tvaruje. U ovocných stromků se konečná výška a šířka odvíjí především od použité podnože, způsobu řezu a pěstebního tvaru. Listy jsou protáhle vejčité až kopinaté, leskle zelené a pilovité. Bílé květy se objevují ve středně raném termínu během dubna až začátku května. Tato odrůda je cizosprašná a pro pravidelnou úrodu potřebuje vhodného opylovače. Vhodnými partnery jsou například 'President', 'Sermina' nebo 'Ageni'. Plody jsou středně velké, obvykle kolem 30–35 g, široce eliptické a zaoblené. Slupka je tmavě bordová až tmavě fialová, při plné zralosti téměř černá a výrazně ojíněná. Dužnina je pevná, šťavnatá, zlatožlutá a výrazně aromatická. Typický muškátový tón se objevuje ve vůni i chuti. Pecka se uvolňuje hůře, plody se proto hodí k přímé konzumaci, na povidla, džemy, kompoty a sušení. Dozrávají od poloviny až druhé poloviny září a sklizeň se může prodloužit do konce měsíce. V zahradě se uplatní jako klasická ovocná slivoň a může doplnit ranější i pozdější švestky. Nadzemní části nemají trny.

Pěstování: Preferují hluboké, středně těžké až hlinité půdy s dostatkem humusu, dobrou propustností a schopností udržet přiměřenou vláhu, přičemž optimální je neutrální až slabě zásaditá půdní reakce. Nevhodné jsou trvale zamokřené, utužené nebo extrémně lehké půdy chudé na organickou hmotu. Stanoviště má být slunné až mírně polostinné, teplé a vzdušné, chráněné před silnými studenými větry. Výsadba je vhodná od jara do podzimu a je nutné zajistit dostatečný prostor pro kořenový systém i korunu. Při výsadbě více stromů se doporučují rozestupy přibližně 4 až 5 metrů podle růstové síly podnože a charakteru odrůdy. Zálivka je důležitá zejména po výsadbě a v období sucha. Hnojení se provádí především na jaře před začátkem vegetace a po odkvětu, nejlépe formou kompostu nebo vyvážených hnojiv s přiměřeným obsahem dusíku, fosforu a draslíku. Řez slivoní se provádí převážně po sklizni, kdy se prosvětluje koruna, odstraňují se zahušťující, suché nebo nemocné větve a podporuje se obnova plodonosného obrostu, přičemž silný zimní řez není vhodný kvůli zvýšenému riziku infekcí. Slivoně jsou nejčastěji mrazuvzdorné, u mladých stromků je však vhodné chránit kmen proti mrazovým trhlinám a poškození zvěří.

Více na: Návod na pěstování slivoní

Autor: Nicol | Revize: 30.7. 2026