Švestka 'Lotyšská žlutá' Prunus domestica 'Lotyšská žlutá'

Detailní popis produktu

Švestka 'Lotyšská žlutá' - patří mezi staré místní odrůdy slivoní z Lotyšska. Jde o historicky rozšířenou odrůdu, která se v pobaltských podmínkách osvědčila především svou velmi dobrou zimovzdorností. V minulosti se vyskytovala v řadě oblastí Lotyšska a byla šířena také jako místní krajová forma. Strom vytváří zpravidla vzpřímenou až pyramidální korunu, která se s věkem a rostoucí násadou plodů rozšiřuje. U ovocných stromků je konečná výška a šířka závislá na použité podnoži, způsobu řezu a pěstebním tvaru. Listy jsou zelené, oválné až eliptické, na okrajích jemně pilovité. Charakteristickým rysem je pozdnější kvetení. Bílé květy se objevují zpravidla v dubnu až květnu, často později než u mnoha běžných slivoní. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že uniknou nejčastějším jarním mrazíkům. Květy navštěvují včely a další opylující hmyz. Odrůda je samosprašná a může tedy vytvořit úrodu i bez další slivoně v bezprostřední blízkosti. Plody jsou středně velké až velké, běžně kolem 30–35 g, některé plody mohou být při dobrém zatížení a vhodné výživě ještě větší. Tvar je oválný až vejčitý, někdy s lehce protaženým zakončením. Slupka je žlutá až zelenožlutá a při plné zralosti bývá pokryta jemným bělavým ojíněním. Dužnina je žlutá až jantarově žlutá, velmi šťavnatá, sladká a aromatická. Pecka se odděluje poměrně dobře. Chuťově jsou plody vhodné především jako stolní ovoce, ale využívají se také do kompotů, džemů, povidel a dalších domácích výrobků. Dozrávání nastává přibližně na přelomu srpna a září. Zralé plody mohou při přezrání opadávat, proto je vhodné sklízet je postupně podle stupně zralosti. V zahradě se odrůda hodí do ovocných výsadeb, kde může doplnit později dozrávající švestky a pološvestky. Nadzemní části nemají trny. Historická hodnota spočívá také v tom, že patří mezi místní odrůdy vyselektované v podmínkách s velmi chladnými zimami.

Pěstování: Preferují hluboké, středně těžké až hlinité půdy s dostatkem humusu, dobrou propustností a schopností udržet přiměřenou vláhu, přičemž optimální je neutrální až slabě zásaditá půdní reakce. Nevhodné jsou trvale zamokřené, utužené nebo extrémně lehké půdy chudé na organickou hmotu. Stanoviště má být slunné až mírně polostinné, teplé a vzdušné, chráněné před silnými studenými větry. Výsadba je vhodná od jara do podzimu a je nutné zajistit dostatečný prostor pro kořenový systém i korunu. Při výsadbě více stromů se doporučují rozestupy přibližně 4 až 5 metrů podle růstové síly podnože a charakteru odrůdy. Zálivka je důležitá zejména po výsadbě a v období sucha. Hnojení se provádí především na jaře před začátkem vegetace a po odkvětu, nejlépe formou kompostu nebo vyvážených hnojiv s přiměřeným obsahem dusíku, fosforu a draslíku. Řez slivoní se provádí převážně po sklizni, kdy se prosvětluje koruna, odstraňují se zahušťující, suché nebo nemocné větve a podporuje se obnova plodonosného obrostu, přičemž silný zimní řez není vhodný kvůli zvýšenému riziku infekcí. Slivoně jsou nejčastěji mrazuvzdorné, u mladých stromků je však vhodné chránit kmen proti mrazovým trhlinám a poškození zvěří.

Více na: Návod na pěstování slivoní

Autor: Nicol | Revize: 30.7. 2026