Svíčkovec lindheimeri 'Rosy Jane' - Gaura lindheimeri 'Rosy Jane'

Detailní popis produktu

Svíčkovec lindheimeri 'Rosy Jane' - dnes často uváděný jako Oenothera lindheimeri, pochází z jihu USA, kde se přirozeně vyskytuje v Texasu a Louisianě na otevřených prériích a v řídkých borových porostech, většinou v lehkých, dobře propustných půdách. Kultivar 'Rosy Jane' je klon označovaný také jako 'Harrosy'. Vznikl jako spontánní mutace na rostlině 'Siskiyou Pink' a byl vyselektován v roce 2006 v Hardy’s Plants ve Whitchurch ve Velké Británii, ochrana odrůdy je spojena s patentem PP22290. V podmínkách ČR vytváří uvolněný trs obvykle 60–80 cm vysoký a 50–70 cm široký. Listy jsou úzké až kopinaté, v rašení často s vínově purpurovým tónem, později zelené, na jemných stoncích působí „průsvitně“. Od června do října se na koncích výhonů postupně otevírají květy široké přibližně 2–3 cm, čtyřplátečné, s nápadně vyčnívajícími tyčinkami. Z tmavších poupat přechází do bílé barvy s růžovým lemem, takže na jedné rostlině bývají současně různé fáze vybarvení. Rostlina poskytuje nektar opylovačům, květenství se uplatní i ve váze, vůně je nevýrazná. V záhonech se dobře kombinuje s okrasnými travami, šalvějemi, třapatkovkami a perovskií, protože její tenké stonky doplňují strukturu výsadeb bez optického zahuštění.

Pěstování: Nejlépe prospívá na plném slunci v teplém, vzdušném mikroklimatu a v závětří, kde se dlouhé květní stonky méně lámou a kvetení trvá déle. Základem úspěchu je propustná půda s výbornou drenáží, protože zimní přemokření bývá častější příčinou ztrát než mráz, osvědčuje se písčitohlinitý substrát s příměsí štěrku a pH přibližně 6,5–7,8. Zálivka je důležitá po výsadbě a při dlouhém suchu, po zakořenění je odolnost vůči suchu dobrá a přemíra vody zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se drží střídmé, na jaře obvykle postačí kompost nebo menší dávka vyváženého hnojiva s nižším podílem dusíku, aby se rostliny zbytečně nevytahovaly. Kvetení probíhá nejčastěji od června až do října, výsadby se provádějí zpravidla od března do října podle počasí a dostupnosti, u podzimních výsadeb je výhodné suché, teplé stanoviště. Po první vlně kvetení se často provádí zkrácení stonků zhruba o třetinu, což podpoří další větvení a nové květy, hlavní řez se obvykle ponechává na konec zimy nebo brzké jaro. Mulč se volí lehký a spíše minerální, například štěrk u krčku, který nezadržuje vlhkost. Pro pěstování v nádobě je vhodná hlubší nádoba alespoň 20–30 l s drenážní vrstvou a minerálnějším substrátem, v zimě je důležité omezit promáčení a chránit kořenový bal před prudkým promrznutím. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí nejčastěji přibližně -20 až -23 °C, u některých zdrojů až kolem -25 °C, přičemž rozhodující je suché zimní stanoviště. Začátečníkům se osvědčuje výsadba do vyvýšeného záhonu nebo ke zdi, kde je tepleji a sušeji. Z chorob se může objevit padlí a skvrnitosti listů při zahuštění, při přemokření kořenové hniloby, ze škůdců mšice a občas slimáci u mladých rostlin. Doporučené rozestupy jsou 50–60 cm, což odpovídá přibližně 3–4 rostlinám na m².

Autor: Kristýna | Revize: 26.01. 2026