Svíčkovec lindheimeri 'Siskiyou Pink' - Gaura lindheimeri 'Siskiyou Pink' Gaura lindheimeri 'Siskiyou Pink'

Detailní popis produktu

Svíčkovec lindheimeri 'Siskiyou Pink' - trvalka z čeledi pupalkovitých, původem z jihu USA, kde osidluje suché prérie i písčité okraje lesů. Kultivar 'Siskiyou Pink' patří k odrůdám, které zpřístupnily gauru zahradnímu použití v širším měřítku. Podle odborných pěstitelských zdrojů byl uveden do oběhu v roce 1994 ze školky Siskiyou Rare Plant Nursery v Medfordu v Oregonu, je spojován se šlechtitelem Baldassarem Mineem a vznikl jako růžově kvetoucí odchylka ze semenáče bílé gaury. Vytváří trs úzkých, kopinatých listů, mladé rašení může mít vínový nádech. V průběhu léta vyrůstají tenké, větvené stonky s latovitými květenstvími, jednotlivé květy jsou široké přibližně 2–3 cm, čtyřplátečné a nesou dlouhé, nápadně vyčnívající tyčinky. Barva květů je růžová, často s tmavšími poupaty, proto působí květenství jemně vrstevnatě. Květy poskytují nektar opylovačům a lehký habitus se uplatní jako „tkací“ prvek mezi trvalkami i okrasnými travami, vhodné kombinace tvoří například se šalvějemi, třapatkovkami, řebříčky a perovskií. V našich podmínkách se výška v květu nejčastěji pohybuje kolem 60–100 cm a šířka 60–90 cm, v teplejších polohách a výživnější půdě může být vyšší, v sušších záhonech naopak kompaktnější. Květenství je vhodné i k řezu, vůně je nevýrazná. Kultivar bývá považována za jednu z odolnějších barevných gaur, přesto je obecně krátkověká a v dobrých podmínkách se může mírně vysemeňovat.

Pěstování: Nejlépe prospívá na plném slunci v teplém, vzdušném mikroklimatu a v závětří, kde se dlouhé květní stonky méně lámou a kvetení trvá déle. Základem úspěchu je propustná půda s výbornou drenáží, protože zimní přemokření bývá častější příčinou ztrát než mráz, osvědčuje se písčitohlinitý substrát s příměsí štěrku a pH přibližně 6,5–7,8. Zálivka je důležitá po výsadbě a při dlouhém suchu, po zakořenění je odolnost vůči suchu dobrá a přemíra vody zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se drží střídmé, na jaře obvykle postačí kompost nebo menší dávka vyváženého hnojiva s nižším podílem dusíku, aby se rostliny zbytečně nevytahovaly. Kvetení probíhá nejčastěji od června až do října, výsadby se provádějí zpravidla od března do října podle počasí a dostupnosti, u podzimních výsadeb je výhodné suché, teplé stanoviště. Po první vlně kvetení se často provádí zkrácení stonků zhruba o třetinu, což podpoří další větvení a nové květy, hlavní řez se obvykle ponechává na konec zimy nebo brzké jaro. Mulč se volí lehký a spíše minerální, například štěrk u krčku, který nezadržuje vlhkost. Pro pěstování v nádobě je vhodná hlubší nádoba alespoň 20–30 l s drenážní vrstvou a minerálnějším substrátem, v zimě je důležité omezit promáčení a chránit kořenový bal před prudkým promrznutím. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí nejčastěji přibližně -20 až -23 °C, u některých zdrojů až kolem -25 °C, přičemž rozhodující je suché zimní stanoviště. Začátečníkům se osvědčuje výsadba do vyvýšeného záhonu nebo ke zdi, kde je tepleji a sušeji. Z chorob se může objevit padlí a skvrnitosti listů při zahuštění, při přemokření kořenové hniloby, ze škůdců mšice a občas slimáci u mladých rostlin. Doporučené rozestupy jsou 50–60 cm, což odpovídá přibližně 3–4 rostlinám na m².

Autor: Kristýna | Revize: 26.01. 2026