Svíčkovec Lindheimerův - Gaura lindheimeri

Detailní popis produktu

Svíčkovec Lindheimerův - trsovitá trvalka z čeledi pupalkovitých (Onagraceae) pocházející z jihu USA, zejména z Texasu a Louisiany. V domovině roste na slunných, otevřených stanovištích prérijního typu a na písčitých naplaveninách, proto mu svědčí teplo a proudění vzduchu. Vytváří přízemní růžici úzkých, kopinatých listů a z ní vyrůstají tenké, často obloukovitě převisající stonky, které se jemně pohybují i v slabém vánku. V našich podmínkách bývá vysoký přibližně 60–100 cm a široký 50–70 cm, na lehké půdě působí vzdušně a nepřehlušuje sousedy. Od června až do října nese na koncích stonků řídké hrozny květů, které se otevírají postupně po několika kusech, takže rostlina působí svěže po dlouhou dobu. Poupata bývají narůžovělá, květy nejčastěji bílé až bílorůžové a postupně růžovějí. Nektar láká včely a motýly a květní stonky se uplatní i v jemných letních vazbách. V kompozicích se osvědčuje s okrasnými travinami, třapatkami, sporýši, šalvějemi a rozchodníky, kde přidává pohyb a světlo do pozdního léta. Rostlina je vhodná do trvalkového záhonu, ale vynikne i jako solitérní rostlina. 

Pěstování: Nejlépe prospívá na plném slunci v teplém, vzdušném mikroklimatu a v závětří, kde se dlouhé květní stonky méně lámou a kvetení trvá déle. Základem úspěchu je propustná půda s výbornou drenáží, protože zimní přemokření bývá častější příčinou ztrát než mráz, osvědčuje se písčitohlinitý substrát s příměsí štěrku a pH přibližně 6,5–7,8. Zálivka je důležitá po výsadbě a při dlouhém suchu, po zakořenění je odolnost vůči suchu dobrá a přemíra vody zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se drží střídmé, na jaře obvykle postačí kompost nebo menší dávka vyváženého hnojiva s nižším podílem dusíku, aby se rostliny zbytečně nevytahovaly. Kvetení probíhá nejčastěji od června až do října, výsadby se provádějí zpravidla od března do října podle počasí a dostupnosti, u podzimních výsadeb je výhodné suché, teplé stanoviště. Po první vlně kvetení se často provádí zkrácení stonků zhruba o třetinu, což podpoří další větvení a nové květy, hlavní řez se obvykle ponechává na konec zimy nebo brzké jaro. Mulč se volí lehký a spíše minerální, například štěrk u krčku, který nezadržuje vlhkost. Pro pěstování v nádobě je vhodná hlubší nádoba alespoň 20–30 l s drenážní vrstvou a minerálnějším substrátem, v zimě je důležité omezit promáčení a chránit kořenový bal před prudkým promrznutím. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí nejčastěji přibližně -20 až -23 °C, u některých zdrojů až kolem -25 °C, přičemž rozhodující je suché zimní stanoviště. Začátečníkům se osvědčuje výsadba do vyvýšeného záhonu nebo ke zdi, kde je tepleji a sušeji. Z chorob se může objevit padlí a skvrnitosti listů při zahuštění, při přemokření kořenové hniloby, ze škůdců mšice a občas slimáci u mladých rostlin. Doporučené rozestupy jsou 50–60 cm, což odpovídá přibližně 3–4 rostlinám na m².

Autor: Kristýna | Revize: 26.01. 2026